43 C 168/2024-56 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 13. 12. 2023, který byl převeden do rejstříku C dne 3. 6. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 400 Kč s příslušenstvím, z titulu účastnické smlouvy a navazujících dodatků ke smlouvě ze dne , datum, , č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou, na jejichž základě žalovaná prostřednictvím přiděleného mobilního telefonního čísla uskutečnila platby za zboží a služby, které žalobkyně následně vyúčtovala žalované 1) fakturou č. , hodnota, , za období od 16. 8. 2020 do 15. 9. 2020, ve výši 3 403 Kč, se splatností dne 8. 10. 2020, 2) fakturou č. , hodnota, , za období od 16. 9. 2020 do 15. 10. 2020, ve výši 937 Kč, se splatností dne 9. 11. 2020, 3) fakturou č. , hodnota, , za období od 16. 11. 2020 do 15. 12. 2020, ve výši 20 060 Kč, se splatností dne 7. 1. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani na základě výzvy k úhradě.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.4. Ve věci byly naplněny podmínky § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení, když žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v rámci žaloby, žalovaná na výzvu soudu s poučením podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagovala, má se za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně povaha věci umožňuje rozhodnout výhradně na základě účastníky předložených listinných důkazů.6. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném ke dni uzavření dodatků ke smlouvě, se pro účely tohoto zákona rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.7. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.8. V posuzované věci se nejedná o platby za služby elektronických komunikací, ale o platby za pojištění, splátky zařízení a za zboží a služby třetím stranám učiněné žalovanou toliko prostřednictvím žalobkyně, k rozhodování tohoto druhu sporu je příslušný soud.9. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, je v celém rozsahu důvodná.10. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny účastnická smlouva a navazující dodatky ke smlouvě dne 15. 8. 2020, č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , na jejichž základě žalovaná prostřednictvím přiděleného mobilního telefonního čísla uskutečnila platby za zboží a služby, a to v rozsahu úhrad celkem 3 zařízení – mobilních telefonů, dle podmínek sjednaných kupních smluv, dále úhrad pojištění těchto zařízení, dle podmínek sjednaných mezi stranami, dále plateb třetím stranám, učiněným žalovanou prostřednictvím žalobkyně.11. Bylo dále prokázáno, že žalobkyně následně vyúčtovala žalované 1) fakturou č. , hodnota, , za období od 16. 8. 2020 do 15. 9. 2020, ve výši 3 403 Kč, se splatností dne 7. 9. 2020, jak založeno na čl. 27 spisu, 2) fakturou č. , hodnota, , za období od 16. 9. 2020 do 15. 10. 2020, ve výši 937 Kč, se splatností dne 9. 11. 2020, jak založena na čl. 29 spisu a 3) fakturou č. , hodnota, , za období od 16. 11. 2020 do 15. 12. 2020, ve výši 20 060 Kč, se splatností dne 7. 1. 2021, jak založena na čl. 31 spisu. Žalobkyně následně zaslala dne 10. 11. 2020 žalované oznámení o zrušení poskytování služeb, součástí tohoto oznámení byla rovněž výzva k uhrazení dlužné částky. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaná dlužnou částku celkem 24 400 Kč neuhradila, a to ani na základě výzvy k úhradě.12. Výrokem I. proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni neuhrazenou dlužnou částku. Žalobkyni dále podle § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., byl jí proto současně přiznán úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti nejpozdější z uvedených faktur, jak žalobkyní požadováno.13. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, měla by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, přičemž však v projednávané věci soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřísluší.14. Podle § 142a o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.15. Citované ustanovení, coby vyjádření zásady preventivního působení práva, ukládá žalobci, aby předtím, než se na soud obrátí se žalobou proti žalovanému, zaslal žalovanému předžalobní upomínku, tak aby byl žalovaný varován a měl případně možnost se podání žaloby vyhnout dobrovolnou úhradou nároku, popř. přistoupením k mimosoudním jednáním se žalobcem. Coby sankci vůči žalobci pak zákon stanoví ztrátu práva na náhradu nákladů řízení, pakliže žalobce povinnost dle § 142a o. s. ř. nesplní. Je třeba zdůraznit, že předžalobní výzva má přecházet v přiměřeném předstihu před podáním samotné žaloby, současně má být zásadně činěna teprve po splatnosti pohledávky; nelze patrně vyloučit ani zaslání předžalobní výzvy ještě před splatností, to však pouze v případě blízké časové návaznosti předžalobní výzvy, zesplatnění pohledávky a následného podání žaloby.16. K tomu lze poukázat na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 22 Co 63/2022, v němž tamní soud judikoval, že je-li žaloba podána s nikoli značným odstupem, je řádnou výzvou k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř. i výzva, kterou věřitel v rozumné době před splatností pohledávky upozorní dlužníka, že neuhradí-li dluh včas, bude se úhrady pohledávky domáhat soudně. Citované rozhodnutí bylo navíc podrobeno debatě na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konané dne 9. 11. 2022, kde nebylo přijato k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.17. Obecně platí, že předžalobní výzva má následovat teprve poté, co věřitel disponuje splatnou pohledávkou, která je zralá k podání žaloby (actio nata), přičemž věřitel hodlá žalobu podat, a obrací se proto na dlužníka s předžalobní výzvou, tak aby mu (naposledy) dal prostor vyhnout se soudnímu řízení a s ním spojenými náklady.18. V projednávané věci tomu tak ovšem nebylo, neboť žalobkyně dle obsahu spisu, rovněž dle vyjádření k výzvě soudu, mínila spojit předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. již s oznámením o zrušení poskytovaných služeb ze dne 10. 11. 2020, jak založeno na čl. 32 verte spisu. Nelze akceptovat postup, kdy žalobkyně nejen že předžalobní výzvu zaslala žalované ještě před splatností pohledávky jako celku, neboť ke dni vystavení předžalobní výzvy byla splatná pouze první ze tří faktur, z nichž sestává žalobou uplatněný nárok, ale navíc tak učinila více než 3 roky před podáním žaloby dne 13. 12. 2023.19. Výrokem II. proto nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.20. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.