43 C 215/2024-81 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 18. 3. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 8. 8. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 700,97 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, ze dne 5. 3. 2023, na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši úvěrového rámce 55 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 23. 9. 2024 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne 18. 10. 2024.4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 11. 2024, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.6. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu, doplnění žaloby uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi stranami dne 5. 3. 2023, přičemž žalovaná měla možnost požádat o kreditní kartu, byť tuto možnost nevyužila, v daném konkrétním případě byl úvěr čerpán jednorázově s následnými postupnými minimálními splátkami. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána jednak ověřením příjmů u společnosti , adresa, , dále výpisem z účtu žalované za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru, kdy žalobkyně provedla podrobnou analýzu výdajů z těchto výpisů vyplývajících, vedle příjmu tak byly ověřeny i pravidelné výdaje na stravu, cestovné, telekomunikační služby, byl zjištěn rozsah zbytných výdajů, dále byly ověřeny registry Solus, NRKI, evidence exekucí a insolvenční rejstřík. Bylo ověřeno, že má jeden další úvěr, který byla žalovaná schopna splácet. Žalobkyně aplikovala novelu č. 186/2020 Sb., tedy smluvní úrok 27,9 % úročila prvních 90 dní prodlení, resp. po zesplatnění, následně již toliko na úrovni zákonného úroku 15 %.7. Dále bylo vycházeno z listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, bilancí, zesplatněním, předžalobní výzvou, smluvní dokumentací, sdělením banky.8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.13. Bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 5. 3. 2023, č. , RČ, , bilancí úvěru, rovněž sdělením banky vyžádaným soudem bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku ve výši 55 000 Kč, což odpovídá smlouvou sjednanému úvěrovému rámci.14. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel úvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalované, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalované, rovněž jejích základních osobních poměrů, vyhodnocení dalších závazků, rovněž z prověření bankovních a nebankovních registrů. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno sice nebankovní institucí, ale z předložených obsáhlých a srozumitelných údajů, zahrnujících podklady k ověření poměrů žalované a jejich následné podrobné vyhodnocení, je zřejmé, že posouzení bylo provedeno de facto na úrovni bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalované, z potvrzení o příjmech a finanční situaci žalované.15. K tomu dále přistupuje, že se v daném případě jednalo o dlouhodobější úvěrový produkt s předem sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč, kdy tento úvěrový produkt byl realizován v souladu se smluvním ujednáním jednorázovým vyplacením úvěru s následnými splátkami, které byly po určitou dobu řádně hrazeny, i tím je dále potvrzován závěr o úvěruschopnosti žalované, součástí produktu byla též možnost kreditní karta vystavené žalované, byť tato možnost nebyla žalovanou využita, jak zaznělo u jednání.16. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.17. Byl prokázán nárok na částku 54 700,97 Kč, odpovídající neuhrazené jistině, nákladům na vymáhání a smluvních pokut, dále kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 8 198,73 Kč, úrok z částky 52 800,97 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 54 700,97 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně.18. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.19. Rovněž byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 27,90 % ročně, resp. ve výši 15 % ročně, dále nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., to vše z neuhrazené částky jistiny, za navazující dobu od podání žaloby do zaplacení.20. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý úvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 27,90 %, což je úroková sazba, která nepřiměřeně nepřekračovala úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, tedy při poměření požadavky zákona a konstantní judikatury odpovídala úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 18,46 %, resp. 25,80 % u povahou nejbližších úvěrových produktů, ohledně kterých je vyhlašována průměrná úroková sazba bankovních institucí.21. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaná se dostala do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalované přesáhlo 90 dnů. V daném případě byl v souladu se zákonem po uplynutí příslušného období nárokován smluvní úrok v sazbě 15 %, tj. odpovídající platné sazbě zákonného úroku z prodlení.22. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.23. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.24. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 2 189 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony