43 C 315/2025-138 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 5. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 15. 10. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 505,78 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky až do limitu ve výši 50 000 Kč, žalovaný prostředky čerpal až do výše stanoveného limitu. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 6. 11. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 28. 11. 2025.4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 12. 2025, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.6. Žalobkyně s odkazem na písemnou žalobu a doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu revolvingového úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní na základě smlouvy ze dne 22. 6. 2016, kdy úvěrový limit byl stanoven v částce 50 000 Kč, avšak nebylo řádně hrazeno, muselo býti ke dni 21. 8. 2024 zesplatněno a po neúspěšné předžalobní výzvě podána žaloba. Byla podrobně zkoumána úvěruschopnost žalovaného podle bankovních standardů a vycházející z údajů o poměrech žalovaného, kdy nicméně žalobkyně nebyla na jednání schopna sdělit, zda měl žalovaný u poskytovatele před poskytnutím úvěru veden běžný účet.7. Soud vyšel dále listinných důkazů smluvní dokumentací, výzvou, zesplatněním, postoupením pohledávky, bilancí, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a posouzením úvěruschopnosti.8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným, kterou právní předchůdkyně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, je v celém rozsahu důvodná.10. Bylo prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 22. 6. 2016, č. , hodnota, , že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem stanoveným na částku 50 000 Kč, žalovaným čerpané prostředky a uhrazené splátky byly prokázány doloženou bilancí.11. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena ještě před účinností předmětného zákona. Předmětná smlouva dále nemůže být shledána ani neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy, ve smyslu judikatury Ústavního soudu, viz např. nálezy I. ÚS 199/11, III. ÚS 4084/12 a III. ÚS 4129/18, neboť poskytovatel úvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalovaného, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalovaného, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jeho dalších závazků. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno plně dle bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z výpisů z účtu žalovaného.12. V té souvislosti soud dodává, že mimo dalších podkladů bylo posouzení úvěruschopnosti provedeno též vycházeje z podrobné dokumentace k účtu žalovaného, kdy jednak byly soudu předloženy výpisy z účtu, jednak je zjevné, že žalovaný měl u poskytovatele ještě před poskytnutím úvěru veden běžný účet, banka tady vedle dalších podkladů vycházela též z údajů vycházejících z již dřívějšího smluvního vztahu s žalovaným a v jeho rámci zjištěnými údaji.13. To je z provedeného dokazování patrné, i pokud u jednání soudu nebyla žalobkyně schopna sdělit, zda, resp. po jakou dobu před čerpáním úvěru měl žalovaný u banky veden běžný účet. Lze v té souvislosti i v návaznosti na vyjádření žalobkyně v bodě II. doplnění žaloby dodat, že standardní součástí přezkumu posouzení úvěruschopnosti je i otázka, zda měl žadatel u banky před poskytnutím úvěru veden běžný účet a po jakou dobu, a zda tedy banka mohla při posouzení úvěruschopnosti v přiměřeném rozsahu vycházet i z údajů, které měla ohledně žadatele a jeho poměrů k dispozici z vedení takového běžného účtu.14. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.15. Byl prokázán nárok na částku 50 505,78 Kč, odpovídající ve výši 49 042,24 Kč neuhrazené jistině a ve výši 1 463,54 Kč neuhrazeným poplatkům, dále obchodní úrok za dobu do dne postoupení pohledávky, tj. 1. 12. 2024, ve výši 4 361,50 Kč, zákonného úroku z prodlení za dobu do dne postoupení pohledávky, tj. 1. 12. 2024, ve výši 1 850,85 Kč. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.16. Rovněž byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 16,90 %, resp. 12,75 % p. a. z neuhrazené části jistiny, dále nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z neuhrazené částky jistiny a splatných poplatků, za dobu od 2. 12. 2024 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky.17. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaný se dostal do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalovaného přesáhlo 90 dnů. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že smluvní úrok 12,75 % ročně je nárokován v platné sazbě zákonného úroku z prodlení.18. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý úvěr byl původně zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 16,90 % p.a., což je úroková sazba, která odpovídala úrokové míře obvyklé v době uzavření smlouvy, tedy úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 15,43 %.19. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.20. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.21. Výrokem II. proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 021 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) advokátního tarifu po 3 140 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a za účast na jednání dne 18. 12. 2025. Ke všem úkonům náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 450 Kč.22. Žalobkyně dále uplatnila nárok na cestovné, žalobkyni bylo přiznáno cestovné ve výši 138,23 Kč, za cestu automobilem ze sídla substituta právního zástupce žalobkyně na soud a zpět (při ujeté vzdálenosti celkem 66 km, průměrné spotřebě vozidla 6,2 l/100 km, průměrné ceně 95 oktanového benzinu 35,8 Kč/l a při částce 5,8 Kč/km za amortizaci), náhrada za promeškaný čas ve výši 75 Kč strávený 18. 12. 2025 cestou na jednání a zpět v délce 2 započatých půlhodin, odpovídající délce ujeté trasy, podle § 14 odst. 3 a.t, přiznaná částka cestovného a náhrady za promeškaný čas je přiznána v rozsahu ¼ zákonného nároku vzhledem k bloku čtyř jednání po sobě téže žalobkyně u zdejšího soudu, kdy právní substitut přijel 1x ke všem těmto jednáním. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně, tj. o částku 3 060,39 Kč, na 17 633,61 Kč. Celkem tak