43 C 319/2025-125 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 23. 4. 2025, který byl převeden do rejstříku C dne 22. 10. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 156 633,68 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . dne 3. 8. 2016, na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 300 000 Kč, které byly zčásti co do 190 450,63 Kč použity na úhradu dřívějších úvěrů čerpaných žalovanou od žalobkyně, zčásti převedeny na účet žalované ve smlouvě uvedený. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 6. 11. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 25. 11. 2025.4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 12. 2025, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.6. Soud zde nad rámec odůvodnění doplňuje, že žalovaná se do jednací síně bez předchozí omluvy či informace o zdržení dostavila dodatečně, několik minut po skončení jednání a vyhlášení rozsudku, kdy již nebylo možno (opakované) projednání věci.7. Žalobkyně s odkazem na písemnou žalobu a doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 3. 8. 2016 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, kdy byl poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, který byl z části splacen, avšak v rozsahu jistiny 152 069,68 Kč uhrazeno nebylo. Následně nezbylo než úvěr zesplatnit k 24. 7. 2024 a po marné předžalobní výzvě podat žalobu.8. Soud vyšel dále listinných důkazů smluvní dokumentací, zesplatněním, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, posouzením úvěruschopnosti a bilancí.9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá úhrady pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou, kterou právní předchůdkyně následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, je v celém rozsahu důvodná.11. Bylo prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne 3. 8. 2016, navazující dokumentací, že žalované byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 300 000 Kč.12. Soud předně neshledal pochybnosti ohledně platnosti smlouvy z důvodů posouzení úvěruschopnosti podle ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena ještě před účinností předmětného zákona. Předmětná smlouva dále nemůže být shledána ani neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy, ve smyslu judikatury Ústavního soudu, viz např. nálezy I. ÚS 199/11, III. ÚS 4084/12 a III. ÚS 4129/18, neboť poskytovatel úvěru ověřoval osobní, majetkové, příjmové a výdajové poměry žalované, a to na podkladě podrobné analýzy příjmů a výdajů žalované, rovněž jeho základních osobních poměrů, vyhodnocení jejích dalších závazků. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno plně dle bankovních standardů, žalobkyně vycházela mj. též z údajů zjištěných z vedení běžného účtu žalované.13. Žalobkyní byla prokázána výše nároku a její dílčí složky, žalobkyně srozumitelně vysvětlila, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.14. Byl prokázán nárok na částku 152 069,68 Kč, odpovídající neuhrazené jistině, dále obchodní úrok za dobu do zesplatnění dne 24. 7. 2024 ve výši 9 877,04 Kč, zákonný úrok z prodlení za dobu do zesplatnění dne 24. 7. 2024 ve výši 6 918,48 Kč a poplatků ve výši 4 564 Kč. Žalobkyně výši nároku srozumitelně vysvětlila a prokázala patřičnou dokumentací, zejména podrobnou a přehlednou bilancí smlouvy o úvěru, ze které je zřejmé, z jakých dílčích částek se skládá nárokovaná částka.15. Rovněž byl prokázán nárok na smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně, za dobu od 25. 7. 2024 do zaplacení, z neuhrazené částky jistiny, dále nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 18. 12. 2024 do zaplacení, z neuhrazené částky jistiny a splatných poplatků, jak nárokováno žalobkyní.16. Smluvní úrok je nárokován v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, který se dle přechodných ustanovení novely č. 186/2020 použije tehdy, dostal-li se dlužník do prodlení po dni nabytí účinnosti novely, i když smlouva byla uzavřena před nabytím její účinnosti, což odpovídá projednávanému případu, když novela nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020, žalovaný se dostal do prodlení poprvé po účinnosti novely, současně prodlení žalované přesáhlo 90 dnů. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že smluvní úrok 9,9 % ročně náleží v plné výši, neboť je nižší než platná sazba zákonného úroku z prodlení, která činí 12,75 %.17. K tomu soud dále ověřil, že poskytnutý meziúvěr byl zatížen smluvní úrokovou sazbou ve výši 9,9 %, což je úroková sazba, která zcela odpovídala úrokové míře obvyklé v době uzavření smlouvy, tedy úrokové míře v době sjednání obvyklé, stanovené zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), když z podkladů obecně dostupných na webových stránkách České národní banky se podává, že obvyklá úroková míra u obdobného produktu v relevantním období činila 10,62 %.18. Výrokem I. proto bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.19. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva.20. Výrokem II. proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 266 Kč, dále z odměny za právní zastoupení podle 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) advokátního tarifu po 7 380 Kč, a sice převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby a za účast na jednání dne 18. 12. 2025. Ke všem úkonům náleží podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 450 Kč.21. Žalobkyně dále uplatnila nárok na cestovné, žalobkyni bylo přiznáno cestovné ve výši 138,23 Kč, za cestu automobilem ze sídla substituta právního zástupce žalobkyně na soud a zpět (při ujeté vzdálenosti celkem 66 km, průměrné spotřebě vozidla 6,2 l/100 km, průměrné ceně 95 oktanového benzinu 35,8 Kč/l a při částce 5,8 Kč/km za amortizaci), náhrada za promeškaný čas ve výši 75 Kč strávený 18. 12. 2025 cestou na jednání a zpět v délce 2 započatých půlhodin, odpovídající délce ujeté trasy, podle § 14 odst. 3 a.t, přiznaná částka cestovného a náhrady za promeškaný čas je přiznána v rozsahu ¼ zákonného nároku vzhledem k bloku čtyř jednání po sobě téže žalobkyně u zdejšího soudu, kdy právní substitut přijel 1x ke všem těmto jednáním. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně, tj. o částku 6 621,99 Kč, na 38 155,21 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 38 155,21 Kč + 6 266 Kč = 44 421,21 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.22. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí mimořádně prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měla žalovaná reálně možnost dluh včas uhradit.