14 C 262/2025-64 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 2. 9. 2025 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 48 566 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 566 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 1. 2025 do zaplacení, dále se domáhá pohledávky ve výši 10 353,89 Kč (smluvní pokuta) a úroků ve výši 73,12 % p. a. z částky 39 293,42 Kč od 22. 1. 2025 do 14. 2. 2025 ve výši 1 835,52 Kč a úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 39 293,42 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 1. 2025 dosáhne částky 134 013 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který poskytl žalované.Žalovaná si předvolání k soudnímu jednání spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedla (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 1. 12. 2025). Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované a vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce jako poskytovatel úvěru uzavřel s žalovanou dne 3. 7. 2024 smlouvu o úvěru a poskytl žalované na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 3. 7. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,12 % p. a. splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 3 030 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2024 to vše dle splátkového kalendáře, který žalobce soudu předložil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na emailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná žalobci zaplatit, činila 111 678 Kč.Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované i databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet.Žalobce tvrdí, že žalovaná do data zesplatnění úvěru uhradila celkem částku 9 090 Kč, a to ve třech splátkách po 3 030 Kč. Od podání žaloby žalovaná žádné další splátky neuhradila.Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, žalobce celý úvěr zesplatnil, a to k datu 20. 1. 2025, na což žalovanou opakovaně upozornil výzvami k zaplacení ze dne 17. 12. 2024 a 16. 1. 2025. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 13. 8. 2025.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.U jednání dne 6. 1. 2026 soud poučil zástupce žalobce podle § 118 odst. 2 o. s. ř., že nárok uplatněný v žalobě je možno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť dle názoru soudu je předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná z důvodu lichevního jednání žalobce. Po poučení zástupce žalobce uvedl, že předmětnou úvěrovou smlouvu za lichevní nepovažuje, a pokud by soud dospěl k opačnému závěru, může nárok uplatněný k žalobě přiměřeně moderovat.V daném případě je zřejmé, že zjištěný skutkový stav je nutno podřadit pod ustanovení § 1796 občanského zákoníku, který hovoří o tom, že je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání si někdo dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Žalovaná obdržela od žalobce úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalobce měl dle smlouvy za poskytnutí tohoto úvěru obdržet celkem částku 111 678 Kč. Tato úroková sazba ve výši 73,12 % je zcela v rozporu s ustálenou soudní judikaturou a více než sedmkrát přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Toto ujednání je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy.Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, respektive podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobci to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 40 000 Kč, přičemž žalovaná následně na poskytnutý úvěr uhradila částku 9 090 Kč, pak má žalobce nárok na zaplacení zbývající částky 30 910 Kč (výrok I). Ve zbytku, včetně nároku na smluvní pokutu a zbytku příslušenství soud žalobu zamítl (výrok II).Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované) soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Soud proto dovodil, že je v možnostech žalované splatit dlužnou částku najednou, nicméně v prodloužené lhůtě jednoho měsíce, neboť lhůta podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (třídenní) se s ohledem na tvrzené a víceméně nejasné majetkové poměry žalované (hodnocení klienta) jeví jako poněkud krátká.Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána mimo jiné výzvou k zaplacení ze dne 16. 1. 2025 a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 20. 1. 2025, takže ke dni 22. 1. 2025 byla v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 30 910 Kč (nevrácená jistina) od 22. 1. 2025 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.Soud dále rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků byl v tomto sporu v podstatě obdobný.