14 C 74/2026-63 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 9. 1. 2026 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 23 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 800 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a dále částky 4 698 Kč (smluvní pokuta). Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, poskytl žalovanému. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností , právnická osoba, .Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaný se na výzvu ze strany soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Tato výzva spolu s žalobou byla žalovanému doručena dne 30. 3. 2026 do jeho datové schránky (doručeno fikcí). Ve výzvě byl žalovaný poučen, že pokud se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč. Úvěr byl poskytnut k datu 20. 2. 2024. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m. (měsíčně).Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 17 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný byl dle odst. 2.1.6. smlouvy povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 21. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy.Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet číslo , č. účtu, byla dne 20. 2. 2024 připsána částka ve výši 17 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Majitelem tohoto účtu je žalovaný.Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru a byl o splacení opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 21. 6. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. 6. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 23 800 Kč skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 17 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 800 Kč, nejpozději splatných dne 21. 6. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu ve výši 4 698 Kč podle odst. 4.2 písmeno c) smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 22. 6. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 20. 7. 2025.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť úroková sazba ve smlouvě sjednaná (40 % měsíčně) mnohonásobně převyšuje obvyklý úrok poskytovaný bankami v případě spotřebitelských úvěrů v daném čase a místě. V tomto případě se jedná o lichevní jednání ze strany původního věřitele, který si nechal od žalovaného slíbit plnění, které neúměrně převyšuje plnění, které se žalovanému dostalo. V žalobě rovněž absentuje jakákoli zmínka o tom, že by původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Soud proto posoudil nárok uplatněný v žalobě jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. V tomto případě je povinností žalovaného vrátit žalobci pouze částku, kterou od původního věřitele obdržel a dosud nevrátil. Žalobce tvrdí, že žalovaným dosud nesplacená jistina činí 17 000 Kč a ze sdělení , právnická osoba, . bylo nepochybně prokázáno, že tato částka byla dne 20. 2. 2024 zaslána původním věřitelem na účet žalovaného. Soud proto zavázal žalovaného povinností tuto částku žalobci vrátit.Pokud předmětná úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná, jsou neplatná všechna její ujednání, tedy i o smluvní pokutě, obchodním úroku i splatnosti. Soud proto v části, ve které se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení i smluvního úroku, smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení žalobu zamítl.Soud dále rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou byl v podstatě obdobný.