14 C 83/2026-40 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 4. 2. 2026 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a dále částky 11 610 Kč (smluvní pokuta). Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který poskytl žalovanému.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaný si usnesení o výzvě k vyjádření spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedl (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 6. 4. 2026). Žalovaný byl ve výzvě poučen, že pokud se do 15 dnů od jejího doručení k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 24. 4. 2024 smlouvu o úvěru, který žalovaný čerpal ve třech částkách ve výši 10 000 Kč, a to dne 24. 4. 2024, dne 12. 5. 2024 a dne 13. 5. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Platba úvěru je identifikována variabilním symbolem , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. (měsíčně) z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Dle smlouvy měl žalovaný úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 23. dni v měsíci, a to úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru měl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy.Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že žalovaný obdržel na svůj účet od žalobce celkem částku třikrát 10 000 Kč. Ze sdělení Air bank a. s. soud zjistil, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, byly v dubnu a květnu roku 2024 poukázány tři příchozí platby ve výši 10 000 Kč.Žalobce tvrdí, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a dostal se takto do prodlení. O zaplacení úvěru byl opakovaně upomínán a v poslední upomínce ze dne 23. 9. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 9. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 27. 9. 2024. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025.Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 42 000 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, nejpozději splatných dne 26. 9. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.Podle § 1796 občanského zákoníku, neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť úroková sazba ve smlouvě sjednaná (40 % měsíčně) mnohonásobně převyšuje obvyklý úrok poskytovaný bankami v případě spotřebitelských úvěrů v daném čase a místě. V tomto případě se jedná o lichevní jednání ze strany žalobce, který si nechal od žalovaného slíbit plnění, které nepřiměřeně převyšuje plnění, které se žalovanému dostalo. V žalobě rovněž absentuje jakákoliv zmínka o tom, že by původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného.Soud proto posoudil nárok uplatněný v žalobě jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. V tomto případě je povinností žalovaného vrátit žalobci pouze částku, kterou od žalobce obdržel a dosud nevrátil. Žalobce tvrdí, že žalovaným dosud nesplacená jistina činí 30 000 Kč, přičemž ze sdělení Air bank a. s. bylo nepochybně prokázáno, že tuto částku žalovaný od žalobce na svůj účet obdržel. Soud proto zavázal žalovaného povinností tuto částku žalobci vrátit. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je z důvodu lichevního jednání žalobce absolutně neplatná jako celek, nemůže platit, ani ujednání o smluvní pokutě a splatnosti půjčky. Soud proto žalobu zamítl v požadovaném zákonném úroku z prodlení i ve smluvní pokutě ve výši 11 610 Kč.Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že v případě absolutně neplatné smlouvy je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného) soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou jistinu ve splátkách. Nicméně žalovaný byl v průběhu řízení nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Soud proto k vrácení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč určil třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř.Soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba byli v tomto řízení zhruba stejně úspěšní.