33 C 333/2025-68 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou dne 16. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 79 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne 26. 3. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být splacen do 3. 6. 2025. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, celková výše sankce činí 2 500 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 31 500 Kč. Žalobkyně v žalobě zohlednila případné dílčí platby ze strany žalovaného ve výši 0 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 24. 9. 2025.2. Soud následně žalobkyni vyzval k doplnění žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 12. 2025, č.j. 33 C 333/2025-17. Žalobkyně žalobu doplnila svým podáním ze dne 27. 1. 2026, kdy k tomuto uvedla, že žalovaný nezpochybnil uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru ani účel čerpání úvěru. Žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel při své podnikatelské činnosti, kdy žalobkyně poskytuje úvěry toliko na živnost pro podnikatele.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání soudu dne 28. 1. 2026, kdy uvedl, že si vzal úvěr od žalobkyně ve výši 45 000 Kč, úvěr splácel, zaplatil ve splátkách celkem 35 000 Kč, pak ale přestal být schopen další splátky hradit, dostal se do úpadku. Dopisem z , Jméno advokáta, byl vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 120 289 Kč, se žalobkyní ani se zástupcem žalobkyně pak už nekomunikoval. Dále uvedl, že úvěr poskytnutý na základě uvedené smlouvy byl použit na spotřebitelské účely, na žití, kdy byl tehdy v zahraničí, kde měl tříměsíční pracovní smlouvu, úvěr použil mj. na cestování.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 28. 1. 2026, přičemž žalobkyně s z nařízeného jednání omluvila, žalovaný se k soudu řádně dostavil, bylo tak jednáno dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně.5. Soud dále vycházel z podání účastníků a listinných důkazů, které byly účastníky předloženy, a které si soud vyžádal od bankovních institucí.6. Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 26. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 70 dní od čerpání úvěru, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru žalobkyni vrátit ve formě 5 dílčích splátek po 15 300 Kč, přičemž konečná splatnost úvěru byla sjednána ke dni 3. 6. 2025.7. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně poskytla prostřednictvím platební bány , Anonymizováno, žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne 26 3. 2025 úvěr ve výši 45 000 Kč.8. Z payments info soud zjistil, že žalovaný proved při uzavírání úvěrové smlouvy identifikační platbu žalobkyni ve výši 1 Kč z bankovního účtu č. , č. účtu, , který je veden na jméno žalovaného.9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 100 364,92 Kč a to ve lhůtě do tří dnů.10. Žalobkyně dále soudu předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného, ze které soud nic podstatného pro věc nezjistil.11. Z emailu právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 120 289 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od doručení emailu.12. Z potvrzení o platbách předložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 24. 4. 2025 částku 5 000 Kč, dne 2. 5. 2025 částku 5 000 Kč, dne 7. 5. 2025 částku 2 000 Kč, všechny tři platby na účet č. , č. účtu, , dále dne 17. 5. 2025 částku 10 000 Kč, dne 30. 5. 2025 částku 10 000 Kč, dne 4. 6. 2025 částku 2 000 Kč a dne 16. 6. 2025 částku 1 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Celkem žalovaný zaplatil částku 35 000 Kč.13. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , Anonymizováno, je veden na společnost , Anonymizováno, ., zároveň bylo prokázáno, že platby tvrzené žalovaným byly připsány na uvedený účet.14. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na společnost , Anonymizováno, ., zároveň bylo prokázáno, že platby tvrzené žalovaným byly připsány na uvedený účet.15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Soud k tomuto sděluje, že žalobkyně nijak neprokázala, že poskytnutý úvěr byl poskytnut v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, přičemž svá tvrzení v dané věci postavila na tom, že žalobkyně poskytuje toliko podnikatelské úvěry a žalovaný si musel být dané skutečnosti plně vědom. Uvedené však nemůže obstát, přičemž je to žalobkyně, která jako poskytovatel úvěru musí zkoumat, zda smlouva byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti, kdy nemůže vycházet pouze z toho, zda žadatel o úvěr je podnikatelem či nikoliv, přičemž i podnikatel může čerpat úvěr mimo svou podnikatelskou činnost pro své osobní účely. Žalobkyně by tak měla případně zkoumat, zda je úvěr skutečně čerpán v rámci podnikatelské činnosti, a pokud by dospěla k závěru, že nikoliv, neměla by smlouvu o podnikatelském úvěru uzavřít. Soud si je vědom toho, že právní režim podnikatelských a spotřebitelských úvěrů je zcela zásadně odlišný, kdy v rámci podnikatelských úvěrů nemusí žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žadatelů a celkově je tato úprava více volná, co do ochrany žadatele a je tak pro poskytovatele úvěru přívětivější. Pokud tak žalobkyně poskytne „podnikatelský“ úvěr každé osobě, která je podnikatelem, a to bez ohledu na to, zda je úvěr čerpán v rámci podnikatelské činnosti či nikoliv, jedná se tak zcela zřejmě o obcházení právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci byl žalovanému poskytnut úvěr mimo jeho podnikatelskou činnosti, přičemž žalovaný k tomuto uvedl, že úvěr byl využit na spotřebitelské účely, na žití, část byla použita i na cestování. Žalovaný dále k tomuto uvedl, že v předmětné době se nacházel v zahraničí, kde měl uzavřenou tříměsíční pracovní smlouvu. Je tak zcela zřejmé, že předmětnou úvěrovou smlouvu je nutné posoudit jako spotřebitelský úvěr, jelikož žalovaný tento čerpal mimo svou podnikatelskou činnost.20. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání sporného tvrz