7 C 18/2026-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 31 879 Kč, za částečného zpětvzetí žaloby před zahájením jednání, o zaplacení částky 2 500 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 879 Kč ode dne 14. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 437,87 Kč. Uvedla, že žalovanému na základě smlouvy o úvěru , hodnota, ze dne 12. 1. 2025 poskytla peněžní prostředky ve výši 31 879 Kč, které měl žalovaný vrátit pravidelnými měsíčními splátkami, dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatky ze smlouvy, smluvní úrok. Žalovaný splátky dle smlouvy nehradil, došlo k zesplatnění úvěru a odstoupení žalobkyně od smlouvy.2. Veřejná opatrovnice žalovaného, zastoupena právní zástupkyní, uvedla, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, mimo jiné tak, že není způsobilý uzavírat jakékoliv smlouvy. Veřejná opatrovnice žalovaného o tvrzeném uzavření smlouvy neměla vědomost, smlouvu neschválila. Žalobkyně si mohla ověřit omezení svéprávnosti žalovaného. Poměry žalovaného uváděné žalobkyní nejsou pravdivé. Žalovaný má invalidní důchod 16 520 Kč měsíčně, pobírá příspěvek na bydlení 3 764 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu 900 Kč měsíčně, příspěvek na péči 4 900 Kč měsíčně. Dle rozhodnutí soudu má žalovaný k dispozici pro jeho potřebu 2 000 Kč měsíčně, další peněžní prostředky spravuje v jeho zájmu veřejná opatrovnice. Od 6. 2. 2026 je žalovaný hospitalizován. Soudu podala veřejná opatrovnice žalovaného návrh na změnu opatrovníka žalovaného, neboť žalovaný slovně a fyzicky napadl starostku a místostarostku obce , adresa, , konflikty se stupňují. Veřejná opatrovnice žalovaného navrhla přerušení řízení do pravomocného skončení soudního řízení o změně opatrovníka žalovaného. Vydání bezdůvodného obohacení by bylo v rozporu s dobrými mravy.3. Žalobkyně navrhla vydání bezdůvodného obohacení. Dne 13. 1. 2025 žalovaný přijal na účet částku 31 879 Kč. Žalobkyně nevěděla, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti.4. Soud ve věci jednal dne 8. 4. 2026., Anonymizováno, Návrh na přerušení soudního řízení byl zamítnut podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), in fine; dosud je jmenována veřejná opatrovnice žalovaného, obec , adresa, , a zahájení soudní řízení o změně opatrovníka žalovaného nebrání pokračování současného řízení. Nedůvěra žalovaného, konflikty tvrzené veřejnou opatrovnicí nejsou důvodem pro přerušení řízení: veřejná opatrovnice, zastoupena právní zástupkyní, účelně brání práva a oprávněné zájmy žalovaného v tomto řízení. U jednání dne 8. 4. 2026 bylo provedeno dokazování důkazy v písemné formě v elektronické a listinné podobě, prostými kopiemi důkazů, které účastníci nezpochybňovali, nerozporovali (protokol o jednání).5. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2024 č. j. P 320/2014-318, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2024, bylo prodlouženo omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného o 5 let. Rozsudku o prodloužení omezení svéprávnosti předcházel rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 9. 2015 č. j. P 320/2014-124, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2016 ohledně omezení svéprávnosti žalovaného, rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 7. 2019, Anonymizováno, č. j. P 320/2014-203, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2019 ohledně omezení svéprávnosti žalovaného. Omezení svéprávnosti žalovaného bylo vždy na dobu 5 let a žalovaný byl vždy omezen ohledně jednání právního ohledně uzavření jakékoli smlouvy.6. Z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně je uvedena jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný, žalovaný čerpal částku 31 879 Kč z disponibilního úvěrového rámce 40 000 Kč částku, se splatností 1. splátky dne 15. 2. 2025, za sjednaných 84 měsíčních splátek po 923 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.7. Byla tak učiněna skutková zjištění ohledně omezení svéprávnosti žalovaného v době předsmluvních a smluvních jednání účastníků, poskytnutí částky 31 879 Kč žalovanému od žalobkyně na základě ujednání účastníků.8. Byl zjištěn následující skutkový stav. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 8. 2024 č. j. P 320/2014-318, který nabyl právní moci dne 16. 10. 2024, bylo prodlouženo omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného o 5 let. Rozsudku o prodloužení omezení svéprávnosti předcházel rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 9. 2015, Anonymizováno, č. j. P 320/2014-124, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2016 ohledně omezení svéprávnosti žalovaného, rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 7. 2019 č. j. P 320/2014-203, který nabyl právní moci dne 4. 9. 2019 ohledně omezení svéprávnosti žalovaného. Omezení svéprávnosti žalovaného bylo vždy na dobu 5 let a žalovaný byl vždy omezen ohledně jednání právního ohledně uzavření jakékoli smlouvy. Z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně je uvedena jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný, žalovaný čerpal částku 31 879 Kč z disponibilního úvěrového rámce 40 000 Kč, se splatností 1. splátky dne 15. 2. 2025, za sjednaných 84 měsíčních splátek po 923 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.9. Podle ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) [J]ednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti. Podle ustanovení § 581 o. z. [N]ení-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle ustanovení § 588 o. z. [S]oud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. [K]do se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 o. z. [P]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. V době uzavření smlouvy byl žalovaný dle § 57 odst. 1 o. z. omezen ve svéprávnosti a dle § 62 o. z. mu byla jmenován opatrovník. Smlouva byla uzavřena ohledně disponibilního úvěrového rámce 40 000 Kč, žalovanému byla poskytnu ve výši 31 879 Kč. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto dle § 581 a § 588 o. z. absolutně neplatná, jelikož žalovaný, jež nebyl plně svéprávný, k takovému právnímu jednání (uzavření uvedené smlouvy) nebyl způsobilý. K neplatnosti tohoto právního jednání, jež odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, soud přihlédl i bez návrhu podle § 588 věty první o. z. Opatrovník žalovaného ani právní jednání spočívající v uzavření smlouvy dodatečně neschválil (srov. § 65 o. z.).11. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, částka ve výši 31 879 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu (§ 2991 o. z., § 2993 o. z.). Soud poukazuje na to, že v zásadě není vyloučeno bezdůvodné obohacení osoby s omezenou svéprávností (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2020 sp. zn. 28 Cdo 527/2020). Soud se však zabýval tím, zda by přiznání žalovaného nároku nebylo v rozporu s dobrými mravy. K tomu soud poukazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. II. ÚS 1292/21, dle kterého: „Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.“12. Soud v posuzovaném případě shledal, že žalovaný je povinen vydat bezdůvodné obohacení, nicméně soud poskytl žalovanému lhůtu k plnění ve splátkách na velmi dlouhou dobu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Obecně platí, že dluh má být ve splátkách uhrazen dlužníkem v přiměřené době. Soud však s ohledem na tíživou sociální, ma