13 C 256/2018-153 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne [datum] se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 67 760 Kč s příslušenstvím, která měla představovat platbu za zprostředkování pracovníka – paní [příjmení] [jméno]. Svůj požadavek opíral o čl. XVI. rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele ze dne [datum], včetně dodatku z téhož dne, na základě kterého se žalovaný zavázal, že pokud se některý ze zaměstnanců dočasně přidělených agenturou práce k výkonu práce u žalovaného v době 6 měsíců stane zaměstnancem nebo bude pro něj jinak výdělečně činný, je žalovaný povinen zaplatit agentuře práce za zprostředkování úplatu ve výši v závislosti na délce trvání dočasného přidělení zaměstnance. V daném případě došlo v květnu 2017 k tomu, že jiná agentura práce„ přetáhla“ osoby (mezi nimi paní [příjmení] [jméno]), jejichž výkon práce u žalovaného zprostředkoval žalobce (resp. jeho právní předchůdkyně), a obratem je zaměstnala u žalovaného. Citované ustanovení rámcové smlouvy představuje dle žalobce ochranu agentury práce před tzv. přetahováním pracovníků do sféry žalovaného, a to ať už ve formě zaměstnaneckého či jiného pracovního poměru či ve formě užití takových pracovníků prostřednictvím jiné konkurující agentury. Žalobce proto požaduje uhrazení částky 67 760 Kč dle faktury č. V 2017 ze dne [datum], která dle čl. XVI. odst. 1 písm. a) rámcové smlouvy činí 3,5 násobek průměrné mzdy paní [příjmení] [jméno], která dosahovala částky 16 000 Kč, navýšené o DPH, kdy paní [příjmení] byla na základě shora uvedené rámcové smlouvy dočasně přidělena k výkonu práce u žalovaného od [datum] do [datum], a po ukončení pracovního poměru se žalobcem pracovala u žalovaného na základě přidělení k výkonu práce zprostředkovaného agenturou [právnická osoba], se začátkem výkonu práce před uplynutím 6 měsíců od ukončení pracovního poměru se žalobcem. 2. Žalovaný se neztotožnil s výkladem citovaného článku rámcové smlouvy, zdůraznil, že pokud některý z dříve dočasně přidělených zaměstnanců vykonával nějakou práci u žalovaného, jednalo se o situaci, kdy tato osoba byla dočasně přidělena žalovanému k výkonu práce jiným subjektem jako agenturou práce, a to agenturou [právnická osoba]; žalovaný tak nebyl nikdy s těmito osobami ve smluvním vztahu. Doplnil, že dle jeho informací právní předchůdce žalobce s přechodem zaměstnanců k agentuře [právnická osoba] dokonce souhlasil. Na základě uvedeného proto navrhl žalobu zamítnout. 3. Okresní soud v Blansku rozhodl dne 11.3.2019 pod č. 13 C 256/2018-52, ve věci rozsudkem, jímž žalobu zamítl. Vyšel z prokázaného skutkového stavu, kdy mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce je právním nástupcem [právnická osoba], s. r. o., [IČO], že mezi nimi byla uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o dočasném přidělování zaměstnanců agentury práce k výkonu práce u uživatele, podle níž se právní předchůdce žalobce zavázal na základě přijatých objednávek žalovaného dočasně přidělit k výkonu práce u žalovaného v objednávce stanovený počet svých zaměstnanců (článek I.). Strany si v článku XVI. rámcové smlouvy dále sjednaly, že pokud se některý ze zaměstnanců dočasně přidělených agenturou k výkonu práce u uživatele v pracovním poměru v rozsahu stanovené pracovní doby stane během trvání smlouvy nebo v době 6 měsíců po jejím ukončení zaměstnancem uživatele nebo pro něj bude v této době jinak výdělečně činný, je uživatel povinen zaplatit agentuře jako úplatu za zprostředkování následující úplatu ve výši v závislosti na délce trvání dočasného přidělení (odst. 1); pokud dočasné přidělení takového zaměstnance trvalo méně než tři měsíce, náleží agentuře provize za zprostředkování takového zaměstnance ve výši 3,5 násobku průměrné mzdy tohoto zaměstnance za předcházející kalendářní čtvrtletí (písm. a)); úplata se snižuje v závislosti na délce trvání dočasného přidělení, v případě dočasného přidělení trvajícího déle než 12 měsíců, je zaměstnanec převeden uživateli bez nároku agentury na provizi za zprostředkování (písm. b) až e)). Z pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a paní [příjmení] [jméno] soud zjistil, že paní [příjmení] [jméno] byla zaměstnankyní právního předchůdce žalobce, na základě dohody o dočasném přidělení k výkonu práce k uživateli ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a [anonymizována dvě slova] souhlasila tato zaměstnankyně s dočasným výkonem práce u žalovaného (uživatele); nedílnou součástí dohody je mzdový výměr z téhož dne, dle kterého činí měsíční mzda [anonymizována dvě slova] 12 000 Kč a osobní ohodnocení až 4 000 Kč (celkem tedy nejvýše 16 000 Kč). Právní předchůdce žalobce a [anonymizována dvě slova] se dohodli na ukončení pracovního poměru ke dni [datum], paní [příjmení] [jméno] byla tedy u žalovaného dočasně přidělena k výkonu práce od [datum] do [datum]. V době rozhodování soudu prvního stupně nebylo mezi účastníky dále sporné, že paní [příjmení] [jméno] pracovala po ukončení pracovního poměru s právním předchůdcem žalobce u žalovaného, a to na základě dočasného přidělení k výkonu práce zprostředkovaného agenturou [právnická osoba] (v okamžiku uzavření smlouvy pod názvem [webová adresa]) a že práci začala vykonávat před uplynutím 6 měsíců od ukončení pracovního poměru s právním předchůdcem žalobce. Právní předchůdce žalobce proto fakturoval žalovanému s odkazem na čl. XVI. bod 1. písm. a) rámcové smlouvy částku 67 760 Kč, což odpovídá 3,5 násobku maximální měsíční mzdy [anonymizována dvě slova] ve výši 16 000 Kč + DPH, splatnost byla stanovena na [datum] (daňový doklad ze dne [datum], č. V 2017). Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že uvedenou pohledávku za žalovaným postoupil žalobci (přípis ze dne [datum]). 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za tzv. jinou výdělečnou činnost pro žalovaného ve smyslu čl. XVI. rámcové smlouvy je třeba rozumět smluvní vztahy uzavírané přímo mezi pracovníkem a žalovaným, jakými jsou dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti či případná spolupráce na základě živnostenského oprávnění nebo jiná obchodní spolupráce, tudíž nastalá situace nespadá pod případy, kdy zaměstnankyně vykonává jinou výdělečnou činnost pro žalovaného (neboť tato byla ve smluvním vztahu s agenturou nikoliv se žalovaným), a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.9.2020, č.j. 49 Co 116/2019-81, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Krajský soud uvedl, že pro posouzení věci je rozhodující výklad ustanovení čl. XVI. rámcové smlouvy, kdy konkrétní význam tohoto ujednání je třeba určit na základě společné vůle smluvních stran, pokud to nelze, pak je třeba posoudit, jak by danému ujednání rozuměla průměrná rozumně uvažující osoba ve stejném postavení, v jakém byly smluvní strany v době uzavření smlouvy, současně musí být zohledněny všechny okolnosti projednávané věci. Soud prvního stupně uvedeným způsobem nepostupoval a výklad citovaného ustanovení rámcové smlouvy neprovedl, jeho závěry o významu čl. XVI. rámcové smlouvy jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Krajský soud proto věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, nechť soud provede výklad rámcové smlouvy. 6. Soud prvního stupně následně v řízení postupoval dle pokynů krajského soudu, vyzval ve světle právního názoru odvolacího soudu strany k doplnění tvrzení a k označení důkazů, u jednání dne [datum] provedl výslech tří svědků ([jméno] [anonymizováno] – jednatele [právnická osoba], [jméno] [příjmení] – jednatele agentury práce [anonymizováno] [právnická osoba], Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] personálního odd. žalovaného), a jednání bylo odročeno z účelem výslechu Ing. [jméno] [příjmení] ([právnická osoba]) a Bc. [jméno] [příjmení] (bývalé zaměstnankyně žalovaného). U tohoto jednání zároveň bylo zjištěno, že skutečnost, že paní [příjmení] [jméno] po ukončení pracovního poměru se žalobcem dne [datum] pracovala u žalovaného není mezi účastníky nesporná, neboť žalovaný tuto skutečnost rozporoval s tím, že [anonymizována dvě slova] nikdy nebyla přidělena k práci u něj po [datum], a to ani prostřednictvím žádné agentury práce. Protože o tomto tvrzení žalobce spočívá důkazní břemeno na žalobci, byl soudem poučen podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že doposud neoznačil k tomuto tvrzení žádné důkazy. Žalobce na poučení reagoval v podání ze dne [datum] tak, že navrhl aby soud vyžádal od úřadu práce přehled osob dočasně přidělených agenturou práce k žalovanému za období od [datum] do [datum]. 7. Další jednání ve věci proběhlo dne [datum], avšak svědci vyslechnuti nebyli, neboť to soud považoval za nadbytečné. U tohoto jednání totiž došlo k zásadní změně v tvrzeních žalobce. Zástupce žalobce měl nejprve za prokázané sdělením úřadu práce, že paní [příjmení] [jméno] byla přidělena k práci u žalovaného po [datum], a teprve po provedení důkazu touto listinou žalobce zjistil, že [anonymizována dvě sl