3 C 159/2021-52 — Okresní soud v Blansku

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze 2 smluv o zápůjčce - [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Těmito smlouvami právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytl žalovanému zápůjčku [částka], resp. [částka], přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednaného úroku ve výši 27% a souhrnného poplatku ve výši [částka], resp. [částka] splatit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši [částka], resp. ve výši [částka] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, která jsou předmětem tohoto řízení, žalobkyni. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pohledávka je promlčena a dále byl po splnění oddlužení osvobozen od placení pohledávek. Soud přezkoumal svou mezinárodní pravomoc a konstatoval, že tato je dána ve smyslu ust. čl. 48 bod 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, [datum]; [číslo] Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ([obec], [datum]; [číslo] Sb. m. s.). Rozhodným právem je dle čl. 48 bod 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, [datum]; [číslo] Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ([obec], [datum]; [číslo] Sb. m. s.) právo české. K jednání dne [datum] se žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne [datum] žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které mu původní věřitel poskytl zápůjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku ve výši [částka] splatit v 60 týdenních splátkách po [částka] Poslední splátka tedy měla být splacena dne [datum]. Dne [datum] žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které mu původní věřitel poskytl zápůjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku ve výši [částka] splatit v 60 týdenních splátkách po [částka] Poslední splátka tedy měla být splacena dne [datum]. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka - manželů: [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa žalovaného]. Zároveň soud povolil oddlužení dlužníků. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka - manželů: [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum] a [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], oba bytem [adresa žalovaného], v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly shora uvedené pohledávky právního předchůdce žalobkyně postoupeny žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným, došlo k oznámení postoupení pohledávek žalovanému, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčce, ze kterých žalovanému vznikla povinnost splatit poskytnutou jistinu včetně sjednaných poplatků, a to do [datum], resp. [datum]. Žalovaný však namítl, že předmětné pohledávky zanikly v důsledku osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek. Podle ust. § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění do [datum] (dále jen„ IZ“), jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). [ulice] podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Oddlužení jako proces řešení úpadku dlužníka realizovaný v insolvenčním řízení končí splněním oddlužení. Rozhodnutím, kterým soud vezme na vědomí splnění oddlužení, se insolvenční řízení končí. V rozhodnutí soudu konstatované, resp. na vědomí vzaté splnění oddlužení však nepředstavuje dosažení vlastního účelu, který předmětný způsob řešení úpadku představuje zejména pro dlužníka, tj. zbavení se povinnosti platit zbytek dluhů. Dotčené beneficium je jednak formulováno jako osvobození od povinnosti placení, nikoli jako zánik této povinnosti. Od přiznání osvobození a po celou dobu jeho platnosti nelze ovšem po dlužníkovi požadovat a samozřejmě ani vymáhat plnění pohledávek, na které se osvobození vztahuje. Z tohoto pohledu osvobození působí vůči všem dosud neuhrazeným pohledávkám, které měly být v dotčeném insolvenčním řízení přihlášeny, a to bez ohledu na to, jestli skutečně přihlášeny byly nebo se tak nestalo. Nepřihlášením pohledávky, která přihlášena být měla, resp. být mohla, nemůže věřitel zabránit vzniku účinků přiznaného osvobození. Osvobození se na nepřihlášené pohledávky vztahuje stejně jako na pohledávky řádně a včas přihlášené a takto i zjištěné. Soud se tedy zabýval otázkou, zda měly být předmětné pohledávky žalobkyně přihlášeny do insolvenčního řízení. Obecně platí, že chce-li být věřitel uspokojen v rámci insolvenčního řízení, musí do něj přihlásit všechny své pohledávky, a to bez ohledu na jejich povahu, tj. zda jde o pohledávky dosud sporné (tj. že je o ně vedeno soudní řízení) nebo vykonatelné anebo ohledně nichž se již vede výkon rozhodnutí či exekuce, eventuelně zda jde o pohledávky dosud nesplatné nebo vázané na (rozvazovací nebo odkládací) podmínku (srov. § 173 IZ). Přihlašují se tedy pohledávky, které vznikly (byť jako podmíněné nebo nesplatné) před zahájením insolvenčního řízení, resp. před vyhlášením moratoria, případně před rozhodnutím o úpadku, takže nemůže jít o pohledávky za majetkovou podstatou (srov. § 168 odst. 1 IZ) a nejde o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, u kterých není okamžik vzniku rozhodný (srov. § 169 odst. 1 IZ). Vzhledem k tomu, že pohledávky žalobkyně, které jsou předmětem tohoto řízení, vznikly před prohlášením úpadku žalovaného a před uplynutím lhůty určené k podávání přihlášek v insolvenčním řízení, měly být tyto pohledávky v dotčeném insolvenčním řízení přihlášeny. Vzhledem k tomuto závěru se na tyto pohledávky vztahuje osvobození od placení, které bylo žalovanému přiznáno v insolvenčním řízení. Od přiznání osvobození a po celou dobu jeho platnosti nelze po dlužníkovi požadovat a samozřejmě ani vymáhat plnění pohledávek, na které se osvobození vztahuje (§ 414 IZ). Na základě shora uvedeného skutkového stavu s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je nedůvodná, proto ji zamítl v plném rozsahu, tedy ohledně žalované částky i ohledně požadovaného příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž ze spisu nevyplývá, že by plně úspěšnému žalovanému vznikly nějaké náklady, proto soud nepřiznal právo