11 C 318/2021-68 — Okresní soud v Blansku

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný byl v době [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] účastníkem telefonní stanice [číslo] na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum]. Žalobce žalovanému umožnil, aby si v souladu s článkem 14 Všeobecných podmínek zadal prostřednictvím sítě žalobce pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu (ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. (typicky audiotexové služby, horoskopy, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích apod.). V tomto konkrétním případě se jednalo o komerční služby uvedené ve vyúčtování - faktuře [číslo] se splatností [datum], na niž dluží částku [částka], dále ve faktuře [číslo] se splatností [datum] na částku [částka], faktuře [číslo] se splatností [datum] na částku [částka], a faktuře [číslo] se splatností [datum] na částku [částka], celkem dluží [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytování služeb z [datum] a všeobecných podmínek bylo zjištěno, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] účastníkem mobilní telefonní stanice [číslo] v tomto období zadal prostřednictvím sítě elektronických komunikací provozované žalobcem pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu – komerční služby. Za tyto služby je povinen zaplatit žalobci cenu, jejíž výši určil žalobce v souladu se svými všeobecnými podmínkami dle platného ceníku a kterou žalovanému vyúčtoval dle předložených faktur v celkové výši [částka]. Tuto částku žalovaný přes výzvy žalobce doposud neuhradil. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud v souladu s přechodným ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále OZ), ust. § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (obč. zák.), § 261 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (ObchZ), § 5 písm. i), § 53 a § 143 zák. č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a § 2 písm. n) a § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Protože žalovaný doposud žalobci přes písemnou výzvu dluh ani zčásti nezaplatil, soud žalobě vyhověl ohledně jistiny i příslušenství – zákonných úroků z prodlení uplatněných v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ust. § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vl. č. 180/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti poslední faktury do zaplacení. II. výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byl žalobce ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil náklady řízení v částce [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dvakrát paušální náhrady á [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.