3 C 35/2022-39 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost vyklidit nemovité věci: pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] a pozemek parc. [číslo] vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [územní celek]. Žalobci uvedli, že dne [datum] uzavřeli jakožto kupující kupní smlouvu, na základě níž se stali spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] a nemovité věci obývá bez právního důvodu. Žalobci vyzvali žalovanou k vyklizení nemovitých věcí dne [datum] nejpozději do [datum]. V předžalobní výzvě žalobci opětovně žalovanou vyzvali k vyklizení do [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K jednání dne [datum] se žalovaná nedostavila, dne [datum] zaslala soudu prostřednictvím emailu potvrzení o pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], o odročení jednání však nepožádala. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z listiny označené jako kupní smlouva ze dne [datum] bylo zjištěno, že [role v řízení] [anonymizováno 13 slov] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]: [obec], [adresa] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek]. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci výše uvedených nemovitých věcí, každý ze žalobců s velikostí podílu id. ½. 6. Z výzvy k vyklizení nemovitosti ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobci vyzvali žalovanou, aby nemovité věci vyklidila do [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], jakož i z poštovní obálky bylo zjištěno, že žalobci znovu vyzvali žalovanou k vyklizení nemovitých věcí do [datum]. 7. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 2 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 8. V daném případě žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by jí svědčil právní důvod bydlení v předmětných nemovitých věcech, o této povinnosti ji však soud nemohl poučit podle § 118a o. s. ř. s ohledem na její absenci u jednání. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soud vycházel pouze ze skutečností, které byly provedenými důkazy prokázány. 9. Žalovaná do dnešního dne předmětné nemovité věci nevyklidila. <b>10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:</b> 11. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. 12. Podle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem. Jsou tedy dle § 1040 o. z. aktivně legitimováni k podání reivindikační žaloby proti tomu, kdo věc neoprávněně zadržuje Žalovaná netvrdila ani neprokázala žádný právní důvod, který by ji opravňoval k užívání těchto nemovitých věcí. 14. Žalovaná byla vyzvána, aby nemovité věci vyklidila a předala žalobcům, což však v určené lhůtě neučinila. Nevyklizením pozemků a domu, který je součástí jednoho z pozemků, tak v současné době žalovaná zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobců, kteří z tohoto důvodu nemohou nemovitosti sami užívat. Proto mají žalobci právo na ochranu dle § 1040 o. z. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobcům podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalované povinnost nemovité věci vyklidit, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 407,15 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, účast na jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále náhradu nákladů tvoří náhrada za cestovní výdaje podle § 13 odst. 1 a. t. za cestu k jednání soudu dne [datum] na trase [ulice], [obec] – [obec] a zpět, celkem 462 km (2 x 231 km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou vozidla pro kombinovaný provoz dle technického průkazu 9,2 l [číslo] km při ceně pohonných hmot 47,90 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů (doloženo účtenkou z čerpací stanice) a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., tedy celkem ve výši 4 207,15 Kč včetně náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 a. t. v celkové výši 1 000 Kč (10 započatých půlhodin x 100 Kč).