15 C 109/2023-45 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit mu částku 33 539 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částku ve výši 27 500 Kč žalobkyně převedla na tzv. účet zákazníka dne [datum], čímž došlo k čerpání peněžních prostředků. [příjmení] peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalované jako provizi. Celková cena úvěru byla sjednána ve výši 39 930 Kč s tím, že žalovaný bude žalobkyni úvěr splácet v pravidelných 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci. Splatnost první splátky byla sjednána na den [datum]. Žalovaný však v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas a žalobkyně zesplatnila úvěr na základě oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] odeslaného žalovanému téhož dne. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 27 936 Kč z titulu neuhrazené úvěrové jistiny, zaplacení úroku ve výši 21,37 % ročně a zákonných úroků z prodlení z částky neuhrazené úvěrové jistiny, částky 300 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky, dlužných úroků ve výši 1 654 Kč, zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč a ve výši 1 154 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení svým postojem vyjádřili souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr v pravidelných 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to včetně sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnutý po řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalobkyně. Celková částka k úhradě splatná žalovaným byla sjednána ve výši 39 930 Kč, RPSN strany ujednaly ve výši 32,4 % se sjednanou zápůjčkovou úrokovou sazbou ve výši 21,37 % p. a. a denní zápůjční úrokovou sazbou ve výši 17,56 Kč. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB plyne, že z účtu žalobkyně byla odeslána částka 27 500 Kč ve prospěch žalovaného a částka ve výši 2 500 Kč na bankovní účet zprostředkovatele úvěru. Z úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že v čl. IV. odst. 1 strany ujednaly právo žalobkyně na zesplatnění úvěru jako důsledek porušení povinnosti žalovaného v důsledku prodlení s plněním peněžité povinnosti. Podle čl. IV odst. 1 písm. d) obchodních podmínek vzniká žalobkyni právo zesplatnit úvěr tehdy, pokud žalovaný poruší povinnost ze smlouvy o spotřebitelském úvěru tím, že je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Splatnost úvěru přitom nastává dnem, kdy poskytovatel úvěru odešle zákazníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum], jak plyne z listiny Zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 2022 [číslo] a z výzvy k úhradě dlužné částky. Z upomínek odeslaných žalobkyni žalovanému ze dne [datum] a [datum] plyne, že žalovaný byl upozorněn na právo žalobkyně plynoucí z obchodních podmínek, a to zesplatnit úvěr za v těchto podmínkách specifikovaných okolností. Ze sazebníku poplatků, jenž je součástí obchodních podmínek žalobkyně, dále plyne, že tato má právo na zaplacení 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek úvěru. Podle čl. IV odst. 2 písm. c) obchodních podmínek může žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč pro případ, kdy se zákazník dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. Podle ČI. IV. odst. 2 písm. c) smlouvy o úvěru má žalobkyně nárok na úhradu 5 smluvních pokut, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, a to v počtu 5 neuhrazených měsíčních splátek, celkem tedy žalovaný z titulu smluvních pokut má uhradit žalobkyni 5 x 499 Kč, tedy celkem 2 495 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Z uzavřené smlouvy vyplývá věřiteli právo zesplatnit celý zůstatek dluhu v případě porušení smlouvy žalovaným. 8. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen splácet. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u syna a jeho měsíční příjem činí celkem [částka]. Výdaje na bydlení činí 6 000 Kč, žalovaný splácí další úvěr ve výši 1 265 Kč, použitelný měsíční příjem činí 26 735 Kč. Výše příjmu byla ověřena žalobkyní výplatními lístky. Žalobkyně dále ověřovala úvěruschopnost žalovaného z centrálních registrů, a to centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku. Výsledkem posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo oprávnění žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr. Na základě vyhodnocení skutečností tvrzených žalovaným a jejich následného ověření, žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal ve výši 27 500 Kč a zbývající část ve výši 2 500 Kč byla poukázána na účet subjektu, jenž zprostředkoval uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě zavázal splácet poskytnutý úvěr ve sjednané výši a tuto svoji povinnost plynoucí z úvěrové smlouvy porušil. V návaznosti na porušení smluvní povinnosti žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek (čl. IV. odst. 1 písm. d)), kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a zůstatek dluhu zesplatnila. Celý dluh se stal splatným dne [datum]. V souladu s § 2399 o. z. a se smlouvou o úvěru tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni nesplacenou jistinu, která ke dni zesplatnění úvěru (ke dni [datum]) činí 25 760 Kč a současně povinnost zaplatit dlužn