3 C 181/2017-55 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 46 719 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 253 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 25 000 Kč, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru v částce 20 458 Kč, celkem tedy 45 458 Kč splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 247 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, když na svůj dluh uhradila pouze částku 5 747 Kč, kterou věřitel započetl na úhradu nesplacené jistiny. Dluh tedy v současné době činí 19 253 Kč na jistině a 20 458 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru. Vedle toho se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 008 Kč. Původním věřitelem byla obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení svým postojem vyjádřili souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Smlouvou ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit částku celkem ve výši 45 458 Kč, sestávající se z 25 000Kč úvěru, úroku ve výši 2 407 Kč, poplatku za sjednání ve výši 10 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 801 Kč a inkasního poplatku ve výši 6 250 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla shora uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši 141 898 Kč nejpozději do [datum]. 7. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum] byl prohlášen úpadek žalované. Zároveň soud povolil oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. [insolvenční spisová značka], ze dne [datum] soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalované a osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 10. Podle ust. § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen„ IZ“), jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). 11. Oddlužení jako proces řešení úpadku dlužníka realizovaný v insolvenčním řízení končí splněním oddlužení. Rozhodnutím, kterým soud vezme na vědomí splnění oddlužení, se insolvenční řízení končí. V rozhodnutí soudu konstatované, resp. na vědomí vzaté splnění oddlužení však nepředstavuje dosažení vlastního účelu, který předmětný způsob řešení úpadku představuje zejména pro dlužníka, tj. zbavení se povinnosti platit zbytek dluhů. Dotčené beneficium je jednak formulováno jako osvobození od povinnosti placení, nikoli jako zánik této povinnosti. Od přiznání osvobození a po celou dobu jeho platnosti nelze ovšem po dlužníkovi požadovat a samozřejmě ani vymáhat plnění pohledávek, na které se osvobození vztahuje. Z tohoto pohledu osvobození působí vůči všem dosud neuhrazeným pohledávkám, které měly být v dotčeném insolvenčním řízení přihlášeny, a to bez ohledu na to, jestli skutečně přihlášeny byly nebo se tak nestalo. Nepřihlášením pohledávky, která přihlášena být měla, resp. být mohla, nemůže věřitel zabránit vzniku účinků přiznaného osvobození. Osvobození se na nepřihlášené pohledávky vztahuje stejně jako na pohledávky řádně a včas přihlášené a takto i zjištěné. 12. Podle insolvenčního zákona osvobozením dlužníka od placení zbytku dluhů pohledávky jeho věřitelů nezanikají, ale získávají podobu naturálních obligací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tam Nejvyšší soud při charakteristice institutu oddlužení poznamenal, že: Jde o způsob řešení úpadku, který může v konečném výsledku (při zdárném průběhu celého oddlužení) vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (§ 414 insolvenčního zákona), čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. (.) použitá terminologie (osvobození od placení pohledávek - rozuměj osvobození dlužníka) vybízí k závěru, že pohledávka sice v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit. Koncepce oddlužení nadto i při rozhodování o osvobození od placení pohledávek vychází z toho, že je na dlužníku, zda dobrodiní zákona dané úspěšně proběhnuvším oddlužením využije (zda o osvobození od placení pohledávek požádá), čemuž v duchu téže logiky odpovídá, že dlužníku, který se rozhodne pohledávky, od jejichž placení byl rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen, později uhradit dobrovolně, zůstane tato možnost zachována. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace - srov. obdobně režim promlčených pohledávek ve smyslu § 100 odst. 1 věty třetí obč. zák. a režim pohledávek ze sázek a her ve smyslu § 845 odst. 1 obč. zák.) (srov. rozsudek NS ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2011. 13. Soud se tedy zabýval otázkou, zda měla být předmětná pohledávka žalobkyně přihlášena do insolvenčního řízení. Obecně platí, že chce-li být věřitel uspokojen v rámci insolvenčního řízení, musí do něj přihlásit všechny své pohledávky, a to bez ohledu na jejich povahu, tj. zda jde o pohledávky dosud sporné (tj. že je o ně vedeno soudní řízení) nebo vykonatelné anebo ohledně nichž se již vede výkon rozhodnutí či exekuce, eventuelně zda jde o pohledávky dosud nesplatné nebo vázané na (rozvazovací nebo odkládací) podmínku (srov. § 173 IZ). Přihlašují se tedy pohledávky, které vznikly (byť jako podmíněné nebo nesplatné) před zahájením insolvenčního řízení, resp. před vyhlášením moratoria, případně před rozhodnutím o úpadku, takže nemůže jít o pohledávky za majetkovou podstatou (srov. § 168 odst. 1 IZ) a nejde o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, u kterých není okamžik vzniku rozhodný (srov. § 169 odst. 1 IZ). 14. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení, vznikla před prohlášením úpadku žalované a před uplynutím lhůty určené k