3 C 230/2025-72 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 26 390,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel (, právnická osoba, , se , adresa, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, společně se smluvním úrokem ve výši 6 892,14 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaná dále dle odst. 1., právnická osoba, podmínek prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností. Žalovaná následně úvěr načerpala v celkové výši 19 498,37 Kč. Žalovaná se poté dostala do prodlení se splácením úvěru, když uhradila pouze dne , datum, částku 3 550,11 Kč, dne , datum, částku 3 550,11 Kč, dne , datum, částku 3 550,11 Kč a dne , datum, částku 1 500 Kč, celkem 12 150,33 Kč (z toho bylo 5 501,63 Kč započteno na jistinu a 6 648,70 Kč započteno na příslušenství). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO: , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka v celkové výši 26 390,51 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 19 498,37 Kč a ze smluvního úroku 6 892,14 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru.2. Žalovaná nesporovala uzavření předmětné smlouvy o úvěru ze dne , datum, , avšak namítla, že smlouva je absolutně neplatná, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť původní věřitel před poskytnutím úvěru neposoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Pokud by totiž původní věřitel úvěruschopnost řádně prověřil, musel by dojít k závěru, že žalovaná není schopna poskytnutý úvěr splácet. V tomto směru též žalobkyně odkázala na ustálenou soudní judikaturu a sice: na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Co 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023; rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018; rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 ze dne 20. 9. 2018 a na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. února 2019. Při nahlédnutí do výpisu z bankovního a nebankovního registru žalované by původní věřitel zjistil, že souhrn měsíčních splátek úvěrů žalované činil s připočtením splátky z předmětného úvěru částku 8 355 Kč. Výše čistého průměrného výdělku žalované nepřesahoval částku 11 000 Kč (od měsíce listopadu 2023 do konce měsíce května 2024 byla žalovaná evidována na úřadu práce, čistá mzda za měsíc červen 2024 činila částku 16 442 Kč, navíc byla v té době žalovaná ve zkušební době) a náklady na bydlení činily měsíčně částku minimálně 4 000 Kč. Co se týče přiznání práva na zákonný úrok z prodlení, ten navrhla žalovaná zamítnout a odkázala na závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ve kterém NS uvedl, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Ze shora uvedených důvodů proto žalovaná soudu navrhla, aby žalobu zamítl, případně aby žalované uložil zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou jistinou úvěru a žalovanou provedenými platbami, a to v měsíčních splátkách po 500 Kč, to pak počínaje dalším měsícem po měsíci, ve kterém rozhodnutí soudu nabyde právní moci, přičemž úhradu ve splátkách žalovaná odůvodnila svou tíživou ekonomickou situací, kdy na ni byla již zahájena exekuce.3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně i žalovaná omluvily a souhlasily s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, , se , adresa, , IČO: , IČO, ) a žalovaná podepsali Smlouvou o úvěru č. , hodnota, , ve které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně nákladů spotřebitelského úvěru 12 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 550,11 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a poslední dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost poskytnout úvěr splnil dne , datum, bezhotovostním převodem částky 25 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, . Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky.5. Z výplatní pásky žalované za měsíc červen 2024 bylo prokázáno, že čistá mzda žalované činila v tomto měsíci 16 442 Kč.6. Právní předchůdce žalobkyně na jistině úvěru poskytl žalované částku 25 000 Kč.7. Žalobkyně zaplatila na předmětný úvěr celkem tři splátky po 3 550,11 Kč a dne , datum, částku 1 500 Kč, celkem tedy 12 150,33 Kč.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla shora uvedená pohledávka původního věřitele z předmětné Smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu ve výši 33 138,54 Kč nejpozději do 3 dnů na blíže uvedený bankovní účet. Tato výzva byla odeslána dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.10. Proti žalované byla zahájena exekuce k vymožení jiné pohledávky z úvěru vedené u exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, .11. Z výstupu bankovního a nebankovního registru , právnická osoba, . vytvořeného dne , datum, se podává, že žalovaná měla v červenci 2024 nejméně 2 další úvěry a sice: u , právnická osoba, . splácela měsíční splátku úvěru ve výši 2 134 Kč, u , Anonymizováno, . splácela měsíční splátku ve výši 2 570 Kč, celkem tedy i s připočtením splátky předmětného úvěru 3 550,11 Kč by její měsíční splátky činily 8 254,11 Kč. V současné době má v registru 7 existujících úvěrů.12. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.13. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Soud má za to, že není možné žádat o odročení jednání pouze za určitých podmínek (pokud soud shledá, že žalobkyně dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti „nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno“), jak to v tomto případě učinila žalobkyně, neboť podle § 41a o. s. ř. není možné přihlížet k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky. Takový postup soudu by také představoval porušení zásady rovnosti účastníků.14. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízen