8 C 341/2020-20 — Okresní soud v Benešově

Žalobou ze dne 7. 9. 2020 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný cestoval dne 17. 6. 2020 dopravním prostředkem – tramvají linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (tj. smluvní pokuty). Pohledávka (smluvní pokuta) se stala splatnou v den provedení přepravní kontroly. Na výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Podáním doručeným soudu dne 30. 11. 2020 vzal žalobce svou žalobu částečně zcela zpět s tím, žalovaný dne 13. 8. 2020 uhradil částku 1 524 Kč, přičemž k úhradě částky došlo až po vyhotovení žaloby, která byla podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu ze závažných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle odst. 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. V daném případě soud dle cit. ustanovení § 96 o.s.ř. rozhodl bez zjištění stanoviska žalovaného, neboť k zpětvzetí došlo před zahájením jednání, o částečném zastavení řízení ohledně částky 1 524 Kč. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 17. 6. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovaný tento den cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při kontrole pověřenou osobou se neprokázal platným jízdním dokladem (ze zápisů o provedené přepravní kontrole). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku ve výši 1 500 Kč, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, což neučinil (ze smluvních přepravních podmínek, z informací pro cestující a tarifu PID). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2020, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě (z předžalobní upomínky a z potvrzení o odeslání). Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil dlužnou částku ve výši 1 524 Kč dne 13. 8. 2020. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z §18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Ze čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek PID plyne, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku 1500 Kč; při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně [anonymizována tři slova] [právnická osoba], popř. v doplatkové pokladně subjektu, který na základě pověření provedl přepravní kontrolu, nejdříve následující pracovní den od [číslo] h, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižuje na 800 Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2001, [číslo] Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 6. 2020 konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, jelikož se při přepravní kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka 1 524 Kč dluh žalovaného vůči žalobkyni, přičemž splatnost pohledávky nastala dne 17. 6. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil svůj dluh až 13. 8. 2020, ocitl se v období od 18. 6. 2020 do 13. 8. 2020 s plněním dluhu v prodlení a žalobkyně tak má nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení za toto období. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vycházel soud z ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., podle něhož jestliže některý z účastníků řízen zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, hradí náklady řízení žalovaný. V daném případě žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil dne 13. 8. 2020, tedy před podáním žaloby, dokonce před zasláním předžalobní výzvy, tudíž žaloba o zaplacení částky 1 524 Kč nebyla podána důvodně, neboť v době podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni pouze na příslušenství pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který zastavení řízení nezavinil, žádné náklady neuplatňoval, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.