6 C 232/2022 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdce [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrok. Na základě dodatku úvěrové smlouvy byla splatnost úvěru nově ujednána na den [datum]. V uzavřeném dodatku došlo k rekapitulaci dlužné částky s ohledem na dosavadní úhrady žalovaného, kdy jistina byla ponížena na částku [částka] a poplatky za úvěr byly v částce [částka]. Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti zbytek poskytnutých peněžních prostředků nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagovala. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrok, k jehož zaplacení se žalovaný zavázal (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku [částka] (z historie transakcí). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právním předchůdcem žalobkyně žalovanému oznámeno písemností ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky výzvou ze dne [datum] (z předžalobní výzvy k úhradě a podacího lístku). Na základě dodatku úvěrové smlouvy byla splatnost úvěru nově ujednána na den [datum] a došlo k rekapitulaci dlužné částky s ohledem na dosavadní úhrady žalovaného, kdy jistina byla ponížena na částku [částka], poplatky za úvěr byly v částce [částka]. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním dluhu, úvěr řádně nesplatil ani v dodatkem prodloužené době splatnosti, ale ani později. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala. 6. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“. Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti. 7. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalob