Okresní soud v Benešově 12 C 108/2026-19 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení), a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, neuhradil však ničeho. Žalobci tak dosud dluží, i smluvní pokutu, kterou se zavázal platit pro případ prodlení, a to přes výzvy k úhradě.2. Žalovaný se věci nevyjádřil, ničeho neuvedl, k jednání soudu, ač řádně předvolán, se nedostavil.3. Soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalobcem – scan občanského průkazu žalovaného, potvrzení o připsání mzdy , částka, na účet žalovaného dne , datum, , dotazník k poměrům žalovaného , výpis z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za prosinec , Anonymizováno, až červen , Anonymizováno, , potvrzeni o bezhotovostním poskytnutí úvěru částkou , částka, dne , datum, , předžalobní výzva, Creditstar Předsmluvní formulář, potvrzení o připsání mzdy , částka, na účet žalovaného dne , datum, , smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , všeobecné úvěrové podmínky, faktura s předpisem splátek, doručenka k předžalobní výzvě – a po jejich zhodnocení podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr, který poskytl v celkové výši , částka, téhož dne, , Anonymizováno, , bankovním převodem. Před poskytnutím úvěru prověřoval žalobce úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem, v kapitalizované výši , částka, , neboť úvěr měl být dle smlouvy splacen do , datum, . Žalovaný však úvěr nesplácel, ačkoliv měl úvěr s úrokem vrátit v dohodnutých pravidelných měsíčních splátkách – neuhradil však ani jedinou. Žalobce proto v souladu se smlouvou žádá kromě vrácení jistiny a zaplacení úroku i smluvní pokutu ve výši , částka, . Uvedené částky – celkem , částka, , tedy nárok uplatněný žalobou v této věci - žalovaný přes upomínání neuhradil žalobci ani zčásti, proto jsou předmětem žaloby. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, z důkazů předložených žalobcem lze považovat za listiny vztahující se k tomuto prověřování dva mzdové listy, výpis z účtu žalovaného a dotazník k poměrům žalovaného. Podle dotazníku má žalovaný příjem ze zaměstnání, bydlí v nájmu, je rozvedený, příjmy uvedl částkou , částka, měsíčně a výdaje , částka, . Mzdu doložil dvěma potvrzeními o výplatě mzdy, v dubna 2025 částkou , částka, a v květnu částkou , částka, . Z výpisu z účtu žalovaného pak vyplývá, že opakovaně jeho měsíční výdaje převyšují měsíční příjmy, dále je zřejmé, že má již výdaje se splácením jiných úvěrů.4. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879, podle něhož věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1886 odst. 2 vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník namítat proti ní své vzájemné pohledávky, jež má vůči postupiteli, nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, avšak podle názoru soudu tak neučinil řádně, protože nezohlednil zjevnou předluženost žalovaného, plynoucí z výpisu z jeho účtu za období půl roku, včetně zjištění, že pokud dosáhne v měsíci kladné bilance, je to pouze z důvodu čerpání dalších úvěrů. Žalobce proto nemohl dojít ke – správnému - závěru, že žalovaný bude poskytnutých , částka, se smluvním úrokem schopen žalobci vrátit. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.7. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je povinen vydat žalobci stále celou skutečně poskytnutou částku , částka, . Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo podle obsahu soudního spisu dne , datum, ). Ohledně zbylých požadovaných částek – , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a ohledně smluvní pokuty ve výši , částka, . – soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dne , datum, (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,750 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že v poměrné výši 66 % náleží žalobci, který byl ve sporu o , částka, úspěšný z 83 % (výrok I., vyhovující ohledně částky , částka, ) a ze zbylých 17 % neúspěšný, poměrná část úspěchu žalobce (po odečtení neúspěchu) tak představuje 66 %.10. Náklady žalobce v celkové výši , částka, představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , a náklady právního zastoupení , částka, . Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ode dne , datum, (vzhledem k datu podání žaloby v této věci). Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna , částka, za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po , datum, , a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do , částka, a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 2. přes , částka, do , částka, předmětu řízení jde o , částka, ). Jedná se tak o částku 3x , částka, – , částka, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 6 písm. a), tedy 3x , částka, – , částka, . Konečně náleží DPH z nákladů právní zastoupení ve výši 21 %, tedy částka , částka, . Z této částky pak, po zaokrouhlení, 66 % představuje částka , částka, .