Okresní soud v Benešově 12 C 84/2026-18 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 21. 1 2026 domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení), a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr za sjednaný úrok a poplatky za vybrané služby. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, neuhradil však ničeho. Žalobci tak dosud dluží, i smluvní pokutu, kterou se zavázal platit pro případ prodlení, a to přes výzvy k úhradě. Žalobce je legitimován k podání žaloby, když nárok vůči žalovanému na něj přešel smlouvou o postoupení pohledávky.2. Žalovaný se věci nevyjádřil, ničeho neuvedl, k jednání soudu, ač řádně předvolán, se nedostavil.3. Soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalobcem – smlouva o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek, oznámení postoupení pohledávky žalovanému ze dne , datum, , smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, s dodatkem, všeobecné úvěrové podmínky, přehled k úvěruschopnosti žalovaného a scan OP žalovaného obě strany, přehled parametrů úvěru, faktura k čerpání, poplatkům a úrokům, předžalobní upomínka z , datum, a podací lístek, bankovní výpis o poskytnutí částky , částka, dne , datum, na účet dle smlouvy, přehled čerpání úvěru, naúčtovaných poplatků a úroků, standardní informace o úvěru – a po jejich zhodnocení podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný s právním předchůdcem žalobcem , Anonymizováno, p.l.c. (dříve , Anonymizováno, p.l.c.), jako úvěrujícím uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, ve znění dodatku, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal v konečné výši , částka, . Žalovaný se zavázal do , datum, úvěr splatit spolu se smluvním úrokem. Žalovaný však úvěr nesplácel, neuhradil ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne , Anonymizováno, . Žalobce proto upomínal žalovaného o úhradu úvěru s úrokem, vyfakturoval mu celkem částku , částka, – dle faktury vstavené žalobcem šlo o částku , částka, úvěru, částku , částka, na poplatcích a částku , částka, za období čerpání úvěru. Poskytnutí částky , částka, vyplývá i ze žalobcem předloženého potvrzení o bankovní transakci ze dne , datum, . Před poskytnutím úvěru zjistil žalobce k poměrům žalovaného, že pracuje na plný úvazek jako kuchař, žije sám ve vlastním bydlení, má měsíční příjmy , částka, , měsíční výdaje , částka, , nemá děti, zdrojem jmění může být prodej nebo pronájem nemovitosti. Žalobce žalovaného o úhradu dluhu upomínal předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. Právní předchůdce žalobce převedl tuto pohledávku za žalovaným na žalobce rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena.4. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru, smluvní podmínky. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by jakkoliv ověřoval údaje, které ke své osobě poskytl sám žalovaný. Soud tu nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, s poučením o nutnosti nabídnout k těmto tvrzením důkazy a s poučením, že nebudou-li tvrzení doplněna, nebo nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud proto dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a kvalifikovaně, z informací, poskytnutých pouze žalovaným, neměl a nemohl žalobce vycházet, měl tyto údaje především doplnit, neboť byly zcela nedostatečné, a měl je ověřit. Žalobce proto nemohl dojít ke – správnému – závěru, že žalovaný bude poskytnutý úvěr schopen žalobci ve lhůtě pouhých čtyř měsíců vrátit. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že ze žalobcem předložených důkazů – doklad o bankovním převodu částky , částka, ze dne , datum, a z faktury s přehledem požadovaného dluhu k úhradě vyplývá, že předmětem úvěru byla částka , částka, , nikoli v žalobě tvrzených , částka, (tato částka totiž zahrnuje i naúčtované poplatky a úrok).7. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je povinen vydat žalobci stále celou skutečně poskytnutou částku , částka, . Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne , datum, ). Ohledně zbylých požadovaných částek – , částka, a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení – soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. Prodlení žalovaného nastalo až den po marné výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy den následující po doručení žaloby (viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že v poměrné výši 32 % náleží žalobci, který byl ve sporu o , částka, úspěšný z 66 % a ze zbylých 34 % neúspěšný, poměrná část úspěchu žalobce (po odečtení neúspěchu) tak představuje 32 %. Náklady žalobce v plné výši , částka, tvoří hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a náklady právního zastoupení ve výši , částka, . Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, (vzhledem k datu podání žaloby v této věci). Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna , částka, za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po , datum, , a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do , částka, a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 3. přes , částka, do , částka, předmětu řízení jde o , částka, ). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x , částka, – , částka, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 6 písm. a), tedy 3x , částka, – , částka, . Z celkových nákladů žalobce na řízení ve výši , částka, představuje 32 % částku , částka, .