Okresní soud v Benešově 4 C 170/2026-19 – Náklady řízení

o zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši , částka, s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení z důvodu, že žalovaný cestoval linkou městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu a vznikla mu tak povinnost uhradit jízdné a přirážku za jízdu bez jízdního dokladu.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazních prostředků, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila již tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a jelikož žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, a jedná se tak o věc s cizím prvkem, zjišťoval soud, zda má ve věci dánu pravomoc a příslušnost jednat a rozhodovat, a pokud ano, zjišťoval dále, podle jakého právního řádu je třeba v řízení postupovat a jaké právo je třeba na věc aplikovat. , jméno FO, Českou republikou a , Anonymizováno, je sice uzavřena dvoustranná mezinárodní úmluva, která upravuje pravomoc a příslušnost pro závazkové vztahy, ale žalovaný má rovněž bydliště na území členského státu EU, v ČR, a proto je třeba na věc aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech, podle kterého je příslušnost Okresního soudu v Benešově dána ustanovením článku 4 odst. 1, dle kterého mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudu tohoto členského státu. V daném případě má žalovaný bydliště na území ČR v obvodu Okresního soudu v Benešově, jehož příslušnost je v této věci tedy dána. Podle § 87 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, se smlouvy řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud strany nezvolily rozhodné právo, což je v daném případě právo České republiky, neboť zde byla smlouva uzavřena. Podle § 8 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv.Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne , datum, cestoval dopravním prostředkem linky B veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem hl.m. Prahy, akciovou společností, v Praze (dále jen „DP“) a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný Tarif PID) a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). O kontrole byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole číslo , hodnota, . Žalovanému vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši , částka, .Soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, a to s ohledem na žalobkyní tvrzený skutkový stav a listinné důkazy, které jej v plném rozsahu prokazují. Právně byla věc posouzena podle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek PID (dále jen „SPP"). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přičemž před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Náklady řízení se skládají z odměny advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, ve znění účinném od , datum, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Odměna a náhrada hotových výdajů jsou zvýšeny o 21 % DPH, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. o , částka, . Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, .Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o.s.ř.