Okresní soud v Benešově 5 C 132/2026-52 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše , částka, , který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 16,9 % ročně a poplatkem za využití účtu ve výši , částka, měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, . Žalovaný však porušil svou povinnost úvěr splácet, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k řádnému plnění a upozorněním na možnost zesplatnění. Jelikož žalovaný i nadále nehradil úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Po odečtení splátek dlužná jistina činí částku , částka, , dlužný poplatek částku , částka, , dále žalobkyně požadovala uhrazení úroku z úvěru ke dni postoupení ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši , částka, . Kromě toho žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 8 734,49 a úrok z úvěru 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Na dlužnou částku žalovaný přes zaslanou výzvu dále ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr do výše , částka, . Žalovaný se zavázal dodržovat podmínky ujednané ve smlouvě, zavázal se splatit úvěr ve stanovených měsíčních splátkách (z úvěrové smlouvy, z všeobecných obchodních podmínek, z ceníku). Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného v celkové výši , částka, . Žalovaný na daný úvěr uhradil celkem částku , částka, (z obratové historie). Žalovaný se dostal do prodlení, byl marně vyzýván k plnění, proto žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován (z poslední výzvy k úhradě a výpovědi smlouvy, z rozhodnutí o okamžité splatnosti). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu, z oznámení o postoupení včetně podacího lístku). Žalovaný byl vyzýván k uhrazení dluhu před podáním žaloby (z předžalobní upomínky včetně podacího lístku).4. Ohledně úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný na dobu neurčitou, má příjem ve výši , částka, čistého měsíčně, což bylo ověřeno ve výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje ve výši , částka, měsíčně na nájemné. Dále měla právní předchůdkyně nahlédnout do insolvenčního rejstříku, CBCB a interního rejstříku, ze kterých zjistila, že žalovaný čerpal jiné úvěry, a to jak u právní předchůdkyně žalobkyně, tak u jiné instituce (z vyjádření k posouzení úvěruschopnosti, z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, z výpisu z účtu). Žádné výstupy z rejstříků však nebyly soudu předloženy.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, přičemž řádné zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně neprokázala ani po poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“18. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“19. Předložením vyjádření k posouzení úvěruschopnosti a výpisů z účtu bez dalšího tak žalobkyně výše uvedeným povinnostem nedostála a řádné zkoumání úvěruschopnosti neprokázala. Z uvedeného důvodu soud shledal smlouvu o úvěru č. , hodnota, absolutně neplatnou. Jelikož žalobkyně reálně vyplatila žalovanému jistinu , částka, , na kterou žalovaný , částka, uhradil, vydal žalovaný bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 o. z. zcela již před podáním žaloby. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.