5 C 137/2026-26 – Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, . Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného odborníky žalobkyně, kteří v rámci kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných (věk, vzdělání, zdroj příjmů, počet dětí, apod.). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr hradit v 36 pravidelných splátkách ve výši , částka, . Žalovaný celkově uhradil na úvěr pouze částku , částka, . Jelikož žalovaný porušil svou povinnost hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, a vyzvala k úhradě celé částky. Žalobkyně za žalovaným po součtu jistiny, nákladů na vymáhání a smluvních sankcí eviduje pohledávku ve výši , částka, společně s úroky. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, proto soud jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , přičemž na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr na koupi vozidla , Anonymizováno, ve výši , částka, s roční úrokovou sazbou 23,361467 %. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 36 pravidelných splátkách po , částka, (ze smlouvy o úvěru včetně úvěrových podmínek, z předpisu splátek, z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Na základě této smlouvy žalovaný celkem obdržel od žalobkyně částku , částka, a uhradil celkem , částka, (z výpisu čerpání, splátek a úhrad, ze saldokonto smlouvy). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s jednotlivými úhradami, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala ho k úhradě celého dluhu dne , datum, (z výzvy ke splacení celého úvěru a podacího archu). Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, (z předžalobní upomínky a podacího archu).4. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že čistý příjem žalovaného měl činit , částka, , výdaje domácnosti na bydlení byly , částka, , splátky úvěru , částka, a další výdaje , částka, . Žalovaný byl rozvedený a žil v podnájmu. Dále žalobkyně uváděla, že žalovaný nebyl veden v registrech NRKI, ISIR, SOLUS, TELCO a MVCR. Žalovanému mělo zbývat , částka, měsíčně (z matričního listu klienta, z karty klienta, z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, kopie dokladů). Listiny, které by ověřovaly uvedená tvrzení (např. pracovní smlouva, nájemní smlouva), soudu předloženy nebyly.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit (k závěru o absolutní neplatnosti před novelizací ZoSÚ srov. rozsudek SDEU č. 679/18 ve věci OPR-Finance).14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“15. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle