Okresní soud v Benešově 8 C 135/2026-21 – Náklady řízení

o zaplacení 4 999 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (jistinu) s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z jistiny při výši úrokové sazby 7,75 % ročně za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi ní a žalovaným dne , datum, , jelikož žalovaný jí na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Z jednání soudu se omluvila.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, písemnost s nadpisem „smlouva o úvěru – úvěr , Anonymizováno, “, na základě které žalovaný dne , datum, obdržel bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, . Obdržené prostředky měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve 12 měsíčních splátkách po , částka, . Součástí písemnosti byl rovněž odkaz na písemnost s označením „, Anonymizováno, “. Zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne , datum, prostřednictvím osoby , právnická osoba, . výzvu k zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení z této částky za období od , datum, do zaplacení, přičemž mu k zaplacení stanovil lhůtu 7 dnů.Při právním posouzení věci soud vycházel podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), dle jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil tak, že žalobkyně jako věřitelka a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 obch. zák. Tato smlouva je však jako celek absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., neboť je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný totiž neměl možnost ovlivnit obsah samotné smlouvy (ustanovení smlouvy a smluvní ujednání byla formulářově předtištěna), dále výše úrokové sazby (203,37 % ročně) nebyla ve smlouvě výslovně uvedena a představovala více než čtrnáctinásobek úrokové sazby tehdy obvyklé v bankovním sektoru (dle veřejně dostupných měnových statistik ČNB byla v období od dubna , Anonymizováno, do března , Anonymizováno, , tedy v období 1 roku před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému, průměrná úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu ve výši 14,41 % ročně), přičemž žalobkyně pro případ možného porušení povinnosti v podobě řádného a včasného splácení úvěru žalovaným reagovala zajištěním formou řady smluvních pokut, které byly formulovány nikoli přímo ve smlouvě o úvěru, nýbrž v samostatných dvoustránkových smluvních ujednáních (čl. 10) psaných drobným, téměř nečitelným písmem (konkrétně Podle čl. 10.1 v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než: a) 15 dní, je věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále b) 30 dní, je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty shora též úhradu další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky; a podle čl. 10.4 pro případ prodlení dlužníka o více než 60 dní je věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvních pokut shora dále uhrazení smluvní pokuty ve výši 50 % z Celkové částky splatné dlužníkem. Podle čl. 10.3 písm. b) pro případ řádného neuhrazení 2 splátek nebo při prodlení delším 60 dnů, se všechny dosud nesplatné závazky stávají automaticky okamžitě splatnými. Podle čl. 10.7 pro případ zesplatnění celého dluhu se splatné úroky z úvěru stávají součástí nové jistiny a při prodlení s hrazením nové jistiny je dlužník povinen platit úroky z prodlení z této částky.). Odhlédnout pak nešlo ani od zajištění blankosměnkou zakotveného v čl. 4 smluvních ujednání (Podle čl. 4.1 dlužník svým podpisem na smlouvě potvrzuje, že v den podpisu smlouvy vystavil a odevzdal věřiteli vlastní blankosměnku na řad věřitele bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního s doložkou „bez protestu“. Podle čl. 4.2 pro případ prodlení dlužníka je věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku včetně veškerých smluvních pokut a příslušenství, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blankosměnky.)Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru jako celek absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák., rozhodoval podle § 451 odst. 1 obč. zák. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný dosud neuhradil ničeho (dle tvrzení žalobkyně), a proto má povinnost vydat žalobkyni celou částku , částka, právě jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalobkyní žalovanému ke splacení dluhu v předžalobní výzvě (prodloužené o 3 pracovní dny podle § 573 o. z., tedy podle domněnky doby dojití zásilky) do zaplacení, neboť k prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení došlo až za účinnosti o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou teprve až dnem , datum, . Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.Z opatrnosti lze uvést, že projednání věci nebránila překážka věci pravomocně rozhodnuté, přestože o stejné věci již bylo rozhodováno rozhodčím nálezem ze dne , datum, , č. j. Va 33-3/2011-8, který měl nabýt právní moci dne , datum, (toto soud seznal z úřední činnosti při zohlednění tvrzení žalobkyně v návrhu ve věci samé), neboť rozhodčí doložka zakotvená v čl. 14 smluvních ujednání je rovněž absolutně neplatná, a to právě z důvodu absolutní neplatnosti samotné úvěrové smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný. Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).