Okresní soud v Benešově 8 C 176/2026-20 – Náklady řízení

o zaplacení 7 775 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, (nesplacenou část jistiny , částka, a kapitalizovanou smluvní pokutu , částka, ) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem , částka, a zákonným úrokem z prodlení z jistiny a kapitalizovaného smluvního úroku za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi ní a žalovanou, jelikož žalovaná poskytnutý úvěr , částka, nesplatila řádně a včas; na úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne , datum, podepsaly prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „, Anonymizováno, č. , hodnota, “, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně po dobu určitou (do úplného splacení jistiny) opakovaně obdržet peněžní prostředky až do výše , částka, . U označení žalované bylo uvedeno i číslo bankovního účtu , č. účtu, . Obdržené prostředky pak měla žalovaná vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 40 % p.m., konkrétně tak, že obdržené prostředky mohla žalovaná vrátit kdykoli, ale úrok přirostlý za uplynulé období byla povinna uhradit každý měsíc nejpozději k 14. dni měsíce. Dne , datum, byla z bankovního účtu žalobkyně provedena bezhotovostní platba , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, . Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu , částka, , neboť měla opakovaně porušovat podmínky splácení. K úhradě dluhu , částka, byla žalovaná písemně vyzvána zástupkyní žalobkyně, a to dopisem ze dne , datum, zaslaným prostřednictvím osoby , právnická osoba, .Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 573, § 1958 odst. 2, § 1970 a § 2395 o. z., a dále podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nikterak nedoložila, přičemž ani ze soudem provedených důkazních prostředků nevyplynul žádný důkaz o tom, že by úvěruschopnost žalované jakkoli zkoumala, natož pak řádně (zejména jde-li o zkoumání příjmů a výdajů žalované).Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jako jistinu , částka, , a jelikož žalovaná žalobkyni na úvěr neuhradila ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu ve výši , částka, . Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne , datum, (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky, představující rovněž výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., do sféry žalované, respektive ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalované ke splacení dluhu prodloužené o 3 pracovní dny podle § 573 o. z. upravujícího domněnku doby dojití zásilky) do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila, v řízení se však svou pasivitou zbavila práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci úspěšnější, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka , částka, , která by se skládala ze soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokátky za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) po , částka, podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a nakonec z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 28 % z částky , částka, , tj. částka , částka, , neboť byla úspěšná ohledně částky představující 64 % (, částka, ) a neúspěšná ohledně částky představující 36 % (, částka, ). Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z požadovaného kapitalizovaného příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).