Okresní soud v Benešově 8 C 186/2026-36 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (neuhrazenou jistinu , částka, , poplatek za bezpečnou splátku , částka, , poplatek za SMS servis , částka, a smluvní pokuty , částka, ) s příslušenstvím (náklady na vymáhání , částka, , smluvním úrokem , částka, a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, za období od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému , částka, . Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách spolu s kapitalizovaným úrokem 7x , částka, a poplatky (jednorázovými za poskytnutí úvěru , částka, a za expres výplatu , částka, , a měsíčními za bezpečnou splátku , částka, a za SMS servis , částka, ). Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a dále byl ze strany žalobkyně upomínán k její úhradě; na úvěr zaplatil celkem , částka, , přičemž tyto prostředky žalobkyně započetla v souladu s částí smlouvy „jak budete splácet“. Poplatky za poskytnutí úvěru a za expres výplatu byly započtením plně uhrazeny, žalobkyně tak požadovala zaplacení neuhrazené jistiny , částka, (započteno , částka, ), poplatků za bezpečnou splátku , částka, (započteno , částka, ), poplatků za SMS servis , částka, (započteno , částka, ), smluvního úroku , částka, , nákladů na vymáhání , částka, , smluvních pokut , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dluhu před podáním žaloby písemně vyzván. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně obecně uvedla, že tuto otázku zkoumala, a to nahlédnutím do příslušných registrů a „credit scoringem“, tedy posouzením jeho příjmové a výdajové stránky a dalších ukazatelů; z jednání soudu se omluvila.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu z OR zjistil, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru dále zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „Úvěrová smlouva“, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet peněžní prostředky ve výši , částka, . Obdržené prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem , částka, (7x , částka, ) a poplatky – za poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, jednorázově, za jejich expresní výplatu ve výši , částka, jednorázově, za bezpečnou splátku ve výši , částka, měsíčně a za SMS servis ve výši , částka, měsíčně, to celé ve 24 měsíčních splátkách. Všechny splátky obsahovaly splátku jistiny ve výši , částka, (vyjma poslední, která obsahovala splátku jistiny ve výši , částka, ) a poplatků bezpečné splátky ve výši , částka, a SMS servis ve výši , částka, , přičemž první splátka ve výši , částka, zahrnovala rovněž splátku poplatků za poskytnutí peněžních prostředků a za jejich expresní výplatu, zatímco druhá až osmá splátka zahrnovaly rovněž splátku smluvního úroku ve výši , částka, . Uvedené informace zároveň vyplývaly z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkového kalendáře. Z kopie OP soud dále zjistil, že jde o foto dokladu totožnosti žalovaného, platnost dokladu byla vyznačena na období od , datum, do , datum, .4. Z výpisu čerpání, výpisu z účtu žalobkyně a opisu proplacení smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný od žalobkyně obdržel , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, , zatímco naopak žalovaný žalobkyni zaplatil , datum, částku , částka, . Z výzev a předžalobní výzvy včetně poštovních podacích archů soud dále zjistil, že k úhradě dluhu byl žalovaný písemně vyzván žalobkyní i jejím zástupcem, a to dopisy zaslanými prostřednictvím osoby , právnická osoba, .5. Podle metodiky posouzení úvěruschopnosti měla žalobkyně u žalovaného vypočítat limit nejvyšší měsíční splátky, přičemž pro účely výpočtu měla zjistit částku životního minima, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků podle údajů v NRKI, tyto údaje pak měla porovnat s částkou reálných výdajů uvedených žalovaným. Z karty klienta soud dále zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala ve vztahu k němu s informacemi, že má příjem ze zaměstnání , částka, měsíčně, výdaje v částce , částka, měsíčně (mělo jít o výdaje na splátky jiným společnostem), nemá žádné dítě a že příjmy ostatních členů domácnosti jsou , částka, měsíčně. V kartě klienta bylo pak mimo jiné uvedeno, že žalovaný byl žalobkyní lustrována v databázích NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR s tím, že z těchto lustrací nevyplynulo k jeho osobě ničeho negativního. Z výpisu z běžného účtu soud dále zjistil, že se jednalo o výpis z bankovního účtu žalovaného za duben 2025. Výpis obsahoval mimo jiné údaje o splátkách různých úvěrů/zápůjček, příkladem dne , datum, , a údaje o platbách za kreditní kartu. Počáteční zůstatek byl , částka, a konečný zůstatek , částka, .6. Ze sazebníku soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů a obstaráním si výpisu z bankovního účtu žalovaného), avšak nedostatečným způsobem, neboť ke tvrzeným příjmům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Obdobné dále platí ohledně výdajů žalovaného, když žalobkyně se v tomto případě dokonce spokojila toliko s tím, že jeho výdaji jsou pouze výdaje na splátky jiných úvěrů. Již skutečnost, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informaci o tom, že žalovaný vynakládá (má vynakládat) na splátky jiných úvěrů minimálně částku , částka, měsíčně, měla být pro ni dostatečným upozorněním, aby zkoumala jeho výdaje o to důkladněji. Obdobně i obstarání si výpisu z bankovního účtu žalovaného za období jediného měsíce rozhodně není dostatečné, a to právě již s ohledem na krátkou délku takového období.13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu úvěru , částka, . Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil na poskytnutou jistinu jen , částka, , má povinnost vrátit žalobkyni zbylou část jistiny ve výši , částka, . Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne , datum, (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky, představující rovněž výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., do sféry žalovaného, respektive ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty poskytnuté žalovanému ke splacení dluhu prodloužené o 3 pracovní dny podle § 573 o. z. upravujícího domněnku doby dojití zásilky) do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, v řízení se však svou pasivitou zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka , částka, , která by se skládala ze soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) po , částka, podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec z náhrady za DPH u odměny a paušální náhrady hotových výdajů (při sazbě 21 %), neboť zástupce (advokát) žalobkyně je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), a to ve výši , částka, . Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 22 % z částky , částka, , tj. částka , částka, , neboť byla úspěšná ohledně částky představující 61 % (, částka, ) a neúspěšná ohledně částky představující 39 % (, částka, ). Při výpočtu poměrné náhrady nákladů řízení soud vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z požadovaného kapitalizovaného příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).