10 C 238/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31.5.2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky ve výši 2 363 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ pojišťovna“) pojistnou smlouvu Pojištění motorových vozidel [číslo] s počátkem pojištění 17.2.2020 na dobu neurčitou. Na základě této smlouvy pojišťovna poskytovala žalovanému služby, a to pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a žalovaný byl povinen řádně platit pojišťovně sjednané plnění. Pojistní ve výši 8 914 Kč ročně se žalovaný zavázal hradit ve čtvrtletních splátkách vždy k 17 dni, 2.,5.,8. a 11 měsíce roku. Žalovaný však na pojistném ničeho neuhradil. Z důvodu neplacení pojistného pak došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 17.5.2020. Za období od 17.2.2020 do zániku pojistné smlouvy činí dlužné pojistné 2 363 Kč. Pojišťovna postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.12.2018 a žalovaný byl o tomto postoupení informován předžalobní výzvou k plnění a vyzván k zaplacení nedoplatku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud vycházel z obsahu spisového materiálu, a to z návrhu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 17. 2. 2020, z pojistky k pojistné smlouvě [číslo] pojištění motorových vozidel ze dne 18. 2. 2020, z platební bilance, z upomínky k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na možný zánik pojistné smlouvy ze dne 2.4.2020 včetně doručenky, dále z oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne 2. 6. 2020, ze všeobecných pojistnýcj podmínek UCZ/15, z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018 ve spojení s dodatkem k této smlouvě ze dne 31. 3. 2021 a částí seznamu postoupených pohledávek, jakož i z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 5. 2021 včetně poštovního podacího archu. 5. Na podkladě shora uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo], jako pojistitel a žalovaný jako pojistník spolu uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od 17. 2. 2020. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti žalovaného z provozu vozidla BMW řada 3, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit sjednané roční pojistné ve výši 8 914 Kč, splatné čtvrtletně po 2 363 Kč vždy k 17 dni, 2.,5.,8. a 11 měsíce běžného roku. Tomuto svému závazku však nedostál, neboť neuhradil již první stanovenou splátku pojistného a ani žádnou další. V důsledku této skutečnosti tedy sjednané pojištění zaniklo po marném uplynutí lhůty ke dni 17. 5. 2020 s tím, že za období od 17.2.2020 do zániku pojištění žalovaný dluží na pojistném částku 2 363 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.12.2018 a jejího Dodatku ze dne 31.3.2021 byla předmětná pohledávka postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován a zároveň vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12.5.2021. 6. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy, pojištění odpovědnosti zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla. 7. Podle ustanovení § 13 odst. 2 věta prvá tohoto zákona zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 8. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ode dne 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Ve smyslu § 2783 odst. 2 věta druhá o.z., je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. Podle ust. § 2758 odst. 1,2, o.z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednána na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. 9. Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy v době podlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba je důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z obsahu listin založených ve spise bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli pojistnou smlouvu škodového pojištění vozidla ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení. Dále bylo prokázáno, že žalovanému vznikl dluh na tomto pojistném za období ode dne 17.2.2020 do zániku pojištění dne 17.5.2020, ke kterému došlo z důvodu ukončení smlouvy ze strany žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 8 914 Kč a poměrná část za dlužné období činí 2 363 Kč má žalobkyně nárok na zaplacení dlužného pojistného, neboť pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31.12.2018, resp. ze dne 31.3.2021 dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. 11. Protože žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, soud zároveň přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši za požadované období, tedy za dobu ode dne 18.5.2020 (tj. ode dne následujícího po dni zániku pojištění) až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 12. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové požadované částce 1 489 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které (s ohledem na splnění podmínek – žaloba podaná na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za tři úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.