10 C 321/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2021 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 1 763,03 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou cenu za služby poskytované žalovanému prostřednictvím žalobkyně třetími osobami. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, (dále jen„ Účastnická smlouva), [číslo] která nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne 24.1.2020. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky žalobkyně a ceník tarifů a služeb. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat veřejné dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, např. volání na informační a asistenční linky, dále doplňkové služby, např. poplatek za výměnu SIM karty apod. Žalovaný se pak zavázal žalobkyni za tyto služby řádně platit vyúčtované ceny ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Tomuto svému závazku však nedostál, neboť řádně vyúčtované ceny za poskytnuté služby neuhradil, konkrétně pak vyúčtování [číslo] splatné dne 20.4.2020 za volání na informační/asistenční služby ve výši 1 017,13 Kč a vyúčtování [číslo] splatné dne 20.5.2020 za volání na informační/asistenční služby ve výši 745,90 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni celkovou částku 1 763,03 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané upomínky, a proto se žalobkyně domáhala svého nároku spolu s úrokem z prodlení, účtovaným ve výši 10 % ročně a jdoucím ode dne následujícího po dni splatnosti pozdějšího dlužného vyúčtování, tedy ode dne 21. 5. 2020, až do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a to z účastnické smlouvy [číslo] ze dne 24.1.2020 a nastavení služeb, z vyúčtování služeb [číslo] ze dne 6.4.2020, splatné dne 20.4.2020, vyúčtování služeb [číslo] ze dne 6.5.2020, splatné dne 20.5.2020, z výpovědi účastnické smlouvy ze dne 4.6.2020, ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, ceníku tarifů a služeb, jakož i z předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 12.7.2021 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne. 5. Na základě shora uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož účastníci uzavřeli dne 24.1.2020 Účastnickou smlouvu [číslo] pro tel. [číslo] na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému služby elektronických komunikací s tím, že žalovaný objednala též služby třetích stran, které mu žalobkyně v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami umožnila využívat a žalovaný se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování služeb. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlouhodobě neplnil své závazky, žalobkyně účastnickou smlouvu dne 4.6.2020 vypověděla. V souladu se smlouvou pak žalovanému vyúčtovala vyúčtováním služeb [číslo] ze dne 6.4.2020 částku 1 017,13 Kč, splatnou dne 20.4.2020 a vyúčtování služeb [číslo] ze dne 6.5.2020 částku 745,90 Kč, splatnou dne 20.5.2020 za volání na informační/asistenční služby. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě výzvy k úhradě, která mu byla odeslána dne 12.7.2021. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pozdějšího vyúčtování až do zaplacení. 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 8. Podle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná v celém rozsahu a že je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat tento nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že na základě platně sjednaného závazkového vztahu, zde účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, upravené v § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, žalobkyně poskytovala žalovanému v souladu se všeobecnými podmínkami služby třetích stran, které žalovaný objednal prostřednictvím mobilní telefonní stanice, jíž se smluvní vztah týkal (tedy uskutečnil telefonické hovory na zvláštní telefonní čísla se zvýšenou sazbou) a zavázal se uhradit žalobkyni jejich cenu. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou služeb poskytovaných žalobkyní či realizovaných prostřednictvím žalobkyně, využila tato svého práva a vypověděla v souladu s všeobecnými podmínkami účastnickou smlouvu žalovanému. Žalovaný tak byl povinen zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 1 763,03 Kč za poskytnuté služby třetích stran. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkovou dlužnou částku dosud nezaplatil, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požaduje v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování ze dne 20.5.2020, tedy od 21.5.2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 10. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1 489 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 400 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.