10 C 327/2021-13 — Okresní soud v Berouně

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 23. 11. 2021 domáhal proti žalované jakožto své dceři zrušení své vyživovací povinnosti vůči ní, která byla naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 9. 2012, č.j. 23 P 87/2012-36. Žalobce uvedl, že žalovaná je zletilá a ukončila studium a v současné době je na mateřské dovolené. Žalobce následně sdělil soudu, že účastníci nemají k věci žádné připomínky a proto může soud rozhodnout bez jejich přítomnosti. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 14. 12. 2021. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že souhlasí s tím, že jednání bude probíhat bez její účasti. Protože oběma účastníkům bylo předvolání na jednání řádně doručeno do jejich vlastních rukou, a oba se z jednání omluvili s tím, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno bez jejich účasti, soud jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. Soud z provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., zjistil následující skutkový stav: O výživném pro žalovanou bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 9. 2012, č.j. 23 P 87/2012-36, který nabyl právní moci dne 20. 11. 2012, jak je zřejmé z tohoto rozsudku. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, na základě které se žalobce zavázal přispívat na výživu žalované částkou 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla v té době žákyní 6. třídy základní školy (viz citovaný rozsudek), a její výdaje představovaly náklady spojené se začátkem školního roku ve výši 5 000 Kč, další náklady na školu v průběhu školního roku ve výši 2 000 Kč, stravné ve výši 500 Kč měsíčně, výdaje na taneční kroužek ve výši 3 000 Kč za pololetí a oblečení na tanec ve výši 1 500 Kč za rok. Otec v té době bydlel ve vlastním domě, a jeho náklady činily 1 500 Kč měsíčně za elektřinu a 25 000 Kč ročně na topení. Otec byl plně invalidní a upoutaný na invalidní vozík, přičemž jeho jediným příjmem byl invalidní důchod ve výši 10 447 Kč měsíčně. Otec byl odkázán na péči své matky, které v této souvislosti byl vyplácen příspěvek na péči 8 000 Kč. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel žalované soud zjistil, že se žalované narodil dne [datum] syn [jméno], a žalovaná není dosud provdána. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 citovaného občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 920 odst. 1, 1. věta občanského zákoníku není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Po zhodnocení shora provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že se žalované po dosažení její zletilosti narodilo dítě. Otec tohoto dítěte pak má vyživovací povinnost k žalované jako matce svého dítěte. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu a rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Soud zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalované dnem podání žaloby, tj. 23. 11. 2021. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce, byť byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady nepožadoval.