10 C 34/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15.10.2020 domáhala po žalované zaplacení částky ve výš 3 780 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených televizních poplatků na základě zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a dne 1.11.2015 splnila svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tímto pak žalované vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené shora uvedeným zákonným předpisem. Jelikož však žalovaná této své povinnosti nedostála, když neuhradila televizní poplatky za měsíc říjen 2017 až leden 2020, vznikl jí tak z tohoto titulu vůči žalobkyni dluh v celkové výši 3 780 Kč, když výše poplatku za předmětné období činila 135 Kč měsíčně. Poplatek je splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Protože nebyl televizní poplatek žalovanou ani přes výzvu žalobkyně uhrazen včas, je žalobkyně oprávněna požadovat též zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského, a to z každé jednotlivé platby od prvého dne prodlení s jejím zaplacením, ve výši kapitalizované ke dni sepisu žaloby, tedy ke dni 15.10.2020 v částce 633,02 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud měl z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.9.2020 za prokázané, že se žalovaná přihlásila jako poplatník televizních poplatků v měsíci listopad 2015, a že k tomuto dni nebyl televizní přijímač odhlášen. Z dopisu včetně doručenky ze dne 15.3.2020, 27.5.2020 a 15.7.2020 vyplývá, že žalobkyně zmocnila Českou poštu (službu [jméno]) k inkasu dluhu žalované za nezaplacené televizní poplatky mimo jiné za období od 10/ 2017 do 1/ 2020, tj. za 28 měsíců, v žalobou uplatněné celkové výši 3 780 Kč. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení soud zjistil, že celková výše úroku z prodlení ke dni 15.10.2020 byla žalobkyní vyčíslena na částku 633,02 Kč. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná jako fyzická osoba byla držitelem televizního přijímače, a proto se v listopadu 2015 přihlásila k placení televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona. Protože žalovaná svoji povinnost zaplatit televizní poplatek za měsíce říjen 2017 až leden 2020, tedy za 28 měsíců nesplnila, je povinna zaplatit za každý měsíc 135 Kč, tedy celkem 3 780 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením televizních poplatků, je povinna zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník v zákonné výši, tj. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne splatnosti každého z poplatků, která je vždy do 15. dne v měsíci podle § 7 odst. 2 zákona. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy jen za dobu do 15.10.2020, proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení za požadovanou dobu v kapitalizované výši 633,02 Kč. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nepovažoval soud tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobkyně je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, a je tedy personálně i materiálně vybavena k tomu, aby sama uplatňovala nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, aniž by (byť relativně dočasně) odčerpávala zdroje svých příjmů, kterými jsou převážně právě televizní poplatky. Soud v tomto smyslu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, v němž Ústavní soud konstatoval, že„ náhrada nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb. (pozn. byla zrušena nálezem Ústavního soudu [číslo] Sb., nyní je třeba aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) … je přiznávána úspěšnému účastníku řízení; v právě projednávaném případě tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu České televize. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., které hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu České televize (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulů s Českou televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup České televize považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“. 11. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako by advokátem, v řízení zastoupena nebyla. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovanému k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.