12 C 314/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 75 954 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Uvedla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 26. 1. 2018 uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru„ MPŮJČKA PLUS“ č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet formou 48 měsíčních splátek po 2 149,28 Kč včetně úrokové sazby ve výši 7,90 % ročně. Jelikož žalovaná opakovaně porušila smlouvu a dostala se do prodlení s hrazením splátek opakovaně, vyzvala jí žalobkyně dopisem k doplacení dlužných splátek. Žalovaná dlužné splátky neuhradila a žalobkyně tak ke dni 17. 8. 2018 odstoupila od smlouvy a k tomuto dni se úvěr stal splatným. Poslední upomínkou před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná však na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že její souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. 1. 2018 Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN [bankovní účet], na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, a to bezhotovostně na její účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr nejpozději do 17. 2. 2022, a to v 48 měsíčních splátkách po 2 149,28 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, včetně smluvního úroku ve výši 7,90 % ročně (viz Smlouva o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN [bankovní účet] ze dne 26. 1. 2018, Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru mPŮJČKA plus – předschválená nabídka ze dne 26. 1. 2018, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, Historie úvěru [anonymizováno]). Žalovaná sjednané splátky ani poplatky za vedení úvěru a pojistné, nehradila řádně a včas (viz Historie úvěru [anonymizováno]). Jelikož žalovaná dlužné splátky neuhradila, žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 17. 8. 2018, přičemž k témuž dni se stal celý dluh splatným (viz Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 17. 8. 2018, čl. 7 .1.1 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala písemně žalovanou k úhradě dluhu (viz Oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne 6. 9. 2019 včetně kopie poštovního podacího archu ze dne 9. 9. 2019). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1824 občanského zákoníku, sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění. 9. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo předloženými listinami doloženo, že žalobkyně poskytla žalované na základě Smlouvě o hotovostním úvěru neúčelový úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 48 měsíčních splátkách po 2 149,28 Kč. Žalovaná však svému závazku ze smlouvy nedostála, neboť žalobkyni její pohledávku dosud zcela neuhradila a je tedy se splněním své smluvní povinnosti v prodlení. Soud hodnotil nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky 75 954 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny, a dlužných poplatků, za zcela oprávněný. Žalovaná pak zůstal v řízení nečinnou, k žalobě se nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Z těchto důvodů tedy soud výrokem I. žalobě zcela vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 75 954 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 588,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 602,35 Kč, úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 75 954 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 75 954 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 19 156,20 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3 039 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 12 420 Kč dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 4 140 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby a výzva k plnění) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 797,20 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).