12 C 390/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou, prostřednictvím sítě internet, dne 5.6.2017 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7.7.2017 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalované jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Následně, po odeslání smluvní dokumentace žalované, jí byly zaslány peněžní prostředky. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, tudíž byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky formou zaslaných upomínek, přičemž na žádnou upomínku žalovaná nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22.1.2020 pak byla žalovaná znovu upomenuta o úhradu svého závazku vůči žalobkyni. Ani poté žalovaná dluh neuhradila a nadále tak dluží částku ve výši 3 000 Kč. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení jdoucí ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 8.7.2017 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5.6.2017 Smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované krátkodobý spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve lhůtě splatnosti do 5.7.2017. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované úvěr poskytnout do 2 pracovních dnů ode dne uzavření Smlouvy na její osobní bankovní účet (viz Smlouva o úvěru ze dne 5.6.2017, Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.ferratum.cz, na kterou se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně žalované úvěr ve výši 3 000 Kč poukázala na její osobní bankovní účet č. [bankovní účet] dne 5.6.2017 (viz Potvrzení o provedené platbě ze dne 5.6.2017, Výpis [číslo] ze dne 5.6.2017). Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována dopisem ze dne 22.1.2020 (viz Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22.1.2020). Žalovaná dlužnou pohledávku neuhradila ani na základě písemné výzvy k úhradě, která jí byla odeslána dne 22.1.2020 (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 22.1.2020 včetně podacího lístku ze dne 22.1.2020). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1824 občanského zákoníku, sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo v prvé řadě předloženými listinami doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy úvěr ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala věřiteli vrátit do 5.7.2017 v jediné splátce. Žalovaná však svému závazku ze smlouvy nedostála, neboť věřiteli jeho pohledávku dosud zcela neuhradila a je tedy se splněním své smluvní povinnosti v prodlení. Soud hodnotil nárok žalobkyně, jakožto právní nástupkyně původní věřitelky, na základě Smlouvy o postoupení pohledávky na zaplacení dlužné částky za zcela oprávněný. Žalovaná pak zůstal v řízení nečinnou, k žalobě se nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnila. Soud tak výrokem I. žalobě zcela vyhověl a uložil žalované povinnost uhradit částku ve výši 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 8.7.2017, tj. den následující po dni splatnosti úvěru, do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. [příjmení] 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).