18 C 368/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 8. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení dlužné částky 2 284 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného na základě pojistné smlouvy. [příjmení] žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] (s počátkem pojištění ke dni 4. 9. 2019), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s ročním pojistným ve výši 6 956 Kč, splatným čtvrtletně částkou ve výši 1 739 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 4. 12. 2019, a to ani na základě upomínky, proto pojištění zaniklo ke dni 2. 4. 2020. Žalobkyně tak vůči žalovanému nárokuje zaplacení dlužného pojistného v celkové výši 2 284 Kč za období ode dne 4. 12. 2019 do 2. 4. 2020 včetně. Žalobkyně dále žádá přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné částky za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti zániku pojištění, tj. ode dne 3. 4. 2020 až do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, a to zejména z návrhu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 4. 9. 2019, ze všeobecných a doplňkových pojistných podmínek, zjistil následující skutkový stav, dle něhož zástupce žalobkyně, [právnická osoba], učinil žalovanému nabídku na uzavření Smlouvy pojištění vozidel, kdy účastníci uzavřeli okamžikem uhrazení prvního pojistného ze strany žalovaného v souladu s bodem 7 návrhu pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], a to na dobu neurčitou, v níž se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 6 956 Kč, splatné čtvrtletně po 1 739 Kč vždy k 4. dni měsíce prosince, března, června a září kalendářního roku. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně vystaveného dne 27. 1. 2021 a z přehledu předpisů a plateb k pojistné smlouvě vyplývá, že žalovaný dne 5. 9. 2019 uhradil první pojistné ve výši 1 739 Kč na účet žalobkyně. 6. Z pojistky ke smlouvě [číslo] ze dne 11. 9. 2019 soud zjistil, že tato byla žalobkyní vydána jako potvrzení o uzavření shora uvedené pojistné smlouvy pojištění vozidel. 7. Z upozornění na neuhrazené pojistné ze dne 17. 2. 2020 a z oznámení o ukončení pojištění ze dne 6. 4. 2020, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužného pojistného splatného k 1. 4. 2020, včetně upozornění na automatické ukončení pojištění, pokud dlužné pojistné neuhradí. Pojištění v důsledku prodlení žalovaného s úhradou pojistného zaniklo ke dni 2. 4. 2020 a dlužné pojistné za období od 4. 12. 2019 do 2. 4. 2020 činí 2 284 Kč. 8. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 7. 5. 2020, která byla odeslána téhož dne (viz. Výzva a podací arch ze dne 7. 5. 2020). 9. Podle §12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaniká pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Uplynutím lhůty pojištění zaniká. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1992 Sb., zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 11. Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy v době prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z obsahu listin založených ve spise bylo zjištěno, že účastníci spolu platně uzavřeli pojistnou smlouvu škodového pojištění vozidla ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a že tedy žalobkyni vznikl nárok na úhradu pojistného za dobu trvání této smlouvy. Dále bylo prokázáno, že žalovanému vznikl dluh na tomto pojistném v žalované částce za období ode dne 4. 12. 2019 do zániku pojištění dne 2. 4. 2020, ke kterému došlo v důsledku marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní k úhradě dlužné částky na základě její upomínky zaslané žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka nebyla žalobkyni do dnešního dne uhrazena, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši za požadované období, tedy za dobu ode dne 3. 4. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni zániku pojištění) až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 13. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1 489 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.