19 C 48/2021-28 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 5. 2021, ve znění doplnění žaloby, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 171,01 Kč z titulu dlužného pojistného. Uvedla, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] to za účelem sjednání pojistného produktu Sdružené pojištění vozidla – AH, jehož předmětem bylo vozidlo tovární značky VW, [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán na 19. 12. 2016 s tím, že pro pojistné období bylo stanoveno pojistné ve výši 3 207 Kč s roční splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 19. 12. 2019 a pojištění pak zaniklo ke dni 8. 4. 2020. Za období od 19. 12. 2019 do 8. 4. 2020 tak činí dlužné pojistné částku ve výši 971,01 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném rovněž zaplacení částky 200 Kč za odeslanou upomínku k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění v souladu s pojistnými podmínkami a sazebníkem. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, požaduje žalobkyně zaplacení uvedené částky spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši tak, jak je specifikováno ve výroku I. shora. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným 25. 10. 2016 pojistnou smlouvu – Sdružené pojištění vozidla AH [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky VW, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni za roční pojistné období běžné pojistné ve výši 2 668 Kč, splatné ročně vždy k 19. dni 12. měsíce roku s tím, že pro pojistné období od 19. 12. 2019 do 18. 12. 2020 byla výše pojistného stanovena na částku 3 207 Kč, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 10. 10. 2019 (viz Záznam z jednání, Pojistná smlouva - Sdružené pojištění vozidla [číslo] ze dne 25. 10. 2016, Přehled k výročí pojištění ze dne 10. 10. 2019). Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky a Sazebník poplatků, dle nichž byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném mimo jiné náklady na upomínání (viz Všeobecné pojistné podmínky, Sazebník poplatků). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 19. 12. 2019 i přes upomínky žalobkyně. Pojistná smlouva zanikla ke dni 8. 4. 2020 z důvodu neplacení pojistného. Za období od 19. 12. 2019 do zániku pojistné smlouvy činila výše pojistného částku 971,01 Kč, k níž žalobkyně požadovala poplatek za upomínání ve výši 200 Kč (viz Upomínka dlužného pojistného ze dne 16. 2. 2020 včetně kopie poštovního podacího archu, Informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 18. 4. 2020, Upomínka před podáním žaloby ze dne 23. 5. 2020, Přehled předpisů a plateb). Jelikož žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 10. 5. 2021 (viz Předžalobní upomínka ze dne 10. 5. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu). Žalovaná částka je tak tvořena poměrnou částí pojistného za období od 19. 12. 2019 do 7. 4. 2020 ve výši 971,01 Kč a poplatku za odeslání upomínky ze dne 23. 5. 2020 ve výši 200 Kč (viz Sazebník poplatků). 6. Podle ustanovení § 3 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) citovaného zákona pojištění odpovědnosti zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla. Podle ustanovení § 13 odst. 2 věta první zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Podle ustanovení § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. 7. Podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 citovaného zákona má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 2 věta druhá citovaného zákona je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě zjištěného skutkového stavu za prokázané, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený pojistnou smlouvou. Žalobkyně splnila povinnosti jí z tohoto vyplývající, když žalovaného řádně pojistně kryla, naopak žalovaný nedostál svým povinnostem, neboť sjednané pojistné řádně a včas nehradil, čímž došlo ke vzniku dluhu za období od 19. 12. 2019 do 7. 4. 2020 ve výši 971,01 Kč. Dlužná částka je pak tvořena poměrnou částí dlužného pojistného ve výší 971,01 Kč a poplatkem za odeslání upomínky ve výši 200 Kč, tj. celkem částka ve výši 1 171,01 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal z částky 971,01 Kč za požadované období ode dne 9. 4. 2020 ve výši 10 % ročně až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při stanovení výše nákladů řízení soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. Zároveň soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky pro použití zvláštního ustanovení o náhradě nákladů řízení, tj. § 14b uvedené vyhlášky, a nepřiznal tak žalobkyni náklady řízení ve výši, jak ji žalobkyně vyčíslila v žalobě, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti je nutno odkázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na [webová adresa]), kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Zcela úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění), a třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky). Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a požádal, aby mu z odměny za zastupování a z přiznaných náhrad byla rovněž přisouzena daň z přidané hodnoty. V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. vyhověl soud tomuto požadavku a zvýšil výše specifikované náklady řízení o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, což představuje částku 189 Kč. Třídenní lhůta k plnění byla rovněž stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).