6 C 109/2020-17 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.501,70 Kč z titulu neuhrazené ceny za tzv. služby třetích stran a z titulu neuhrazené kupní ceny za mobilní telefon Huawei P9 Lite. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 26. 11. 2016 smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), na základě které se zavázala poskytovat žalované službu elektronických komunikacích a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaná se naproti tomu zavázala hradit za poskytované služby sjednané ceny. Mezi tzv. služby třetích stran, s jejichž úhradou byla žalovaná v prodlení, spadaly SMS platby, audiotex platby, dárcovské SMS a m-peněženka. Žalobkyně dále s žalovanou uzavřela kupní smlouvu na zařízení Huawei P9 Lite a dohodu o splátkách ceny zařízení ze dne 26. 11. 2016, na základě které se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách kupní cenu za toto zařízení, a to pod hrozbou tzv. zesplatnění dlužné částky v případě prodlení s úhradou některé ze sjednaných splátek. Žalobkyně vyúčtovala žalované poskytnuté služby a cenu za objednané zboží prostřednictvím osmi vyúčtování znějících na celkovou částku 21.316,84 Kč. V tomto soudním řízení však uplatnila nárok na zaplacení pouze některých z vyúčtovaných položek, a to konkrétně částek 400 Kč (m-platba), 7x 200 Kč (splátka za zařízení), 810 Kč (audiotext platba), 99 Kč (SMS platba), 2x 1.800 Kč (audiotext platba), 2x 499 Kč (m-platba), 1.400 Kč (doplacení splátek za zařízení), jejichž součet byl vyšší než celková částka uplatněná žalobou, což bylo dáno interním zaokrouhlováním v evidenčním systému žalobkyně (žalobkyně proto požadovala nižší částku, což bylo ve prospěch žalované). Přestože byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2019, ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Účastnice na výzvu nereagovaly, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a to z potvrzení smlouvy [číslo] o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací ve spojení se všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací, z potvrzení o uzavření dohody o splátkách ceny za zařízení [číslo] ve spojení s podmínkami služby Vodafone splátky, z faktury [číslo] z vyúčtování ze dnů 10. 11. 2017, 10. 12. 2017, 10. 1. 2018, 10. 2. 2018, 10. 3. 2018, 10. 4. 2018, 10. 5. 2018 a 10. 6. 2018 včetně rozpisů vyúčtování za služby, z oznámení o ukončení poskytování služeb ze dne 10. 6. 2018, jakož i z předžalobní upomínky ze dne 4. 3. 2019 spolu s poštovním podacím archem. 5. Ze shora uvedených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, dle něhož žalobkyně na straně poskytovatele uzavřela s žalovanou na straně zákazníka dne 26. 11. 2016 smlouvu [číslo], na jejímž základě se zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a zprostředkovávat služby třetích stran, za což se žalovaná zavázala hradit sjednanou cenu. Téhož dne žalobkyně na straně prodávajícího uzavřela s žalovanou na straně kupujícího též kupní smlouvu na mobilní telefon Huawei P9 Lite za cenu 6.977 Kč, na základě níž žalovaná při převzetí mobilního telefonu uhradila částku 2.177 Kč a zbývající částku ve výši 4.800 Kč se zavázala uhradit ve 24 splátkách po 200 Kč, přičemž se účastnice dohodly, že žalobkyně je v případě prodlení žalované s úhradou některé ze splátek kupní ceny nebo s úhradou vyúčtovaných služeb delším než 30 dnů po lhůtě splatnosti, oprávněna závazek k úhradě kupní ceny„ zesplatnit“. Za období od 10. 10. 2017 do 9. 11. 2017 žalobkyně vyfakturovala žalované za poskytnuté služby částku 3.894,54 Kč (plus nedoplatek z minulého období), z čehož činila splátka za zařízení 200 Kč a platby třetím stranám za audiotext platbu/různé a m-peněženku dohromady 2.299 Kč. Za období od 10. 11. 2017 do 9. 12. 2017 vyfakturovala žalované částku 3.527 Kč (plus nedoplatek z minulého období), z čehož činila splátka za zařízení 200 Kč a platby třetím stranám za audiotext platbu/různé a m-peněženku dohromady 2.299 Kč. Za období od 10. 12. 2017 do 9. 1. 2018 vyfakturovala žalované částku 2.900 Kč (plus nedoplatek z minulého období), z čehož činila splátka za zařízení 200 Kč a platby třetím stranám za SMS platbu/různé, audiotext platbu/různé a m-peněženku dohromady 1.309 Kč. Za období od 10. 1. 2018 do 9. 2. 2018 vyfakturovala žalované částku 2.933 Kč (plus nedoplatek z minulého období), z čehož činila splátka za zařízení 200 Kč. Za období od 10. 2. 2018 do 9. 3. 2018, od 10. 3. 2018 do 9. 4. 2018 a od 10. 4. 2018 do 9. 5. 2018 vyfakturovala žalované tři částky po 1.048 Kč (plus nedoplatky z minulého období), z čehož činily splátky za zařízení 3x 200 Kč. Za období od 10. 5. 2018 do 9. 6. 2018 vyfakturovala žalované částku 5.118,12 Kč (plus nedoplatek z minulého období), sestávající mimo jiné z částky 1.400 Kč odpovídající doplatku splátek za zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná ze shora uvedených částek odpovídajících ceně za tzv. služby třetích stran, splátkám za zařízení (mobilního telefonu Huawei P9 Lite) a doplatku splátek za toto zařízení ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2019, je s plněním svého dluhu vůči žalobkyni v prodlení. 6. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se pro účely tohoto zákona službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 7. Podle ustanovení § 2 písm. o) zákona o elektronických komunikacích se pro účely tohoto zákona veřejně dostupnou službou elektronických komunikací rozumí služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen. 8. Ustanovení § 63 a § 64 zákona o elektronických komunikacích pak upravují náležitosti smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jakož i práva a povinnosti smluvních stran takové smlouvy a otázky spojené s vyúčtováním ceny a reklamací. 9. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 10. Podle ustanovení § 1931 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 11. Ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku upravuje koupi, přičemž vychází z toho, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 12. Konečně podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Soud předně posuzoval, zda má pravomoc rozhodnout tento spor v části týkající se zaplacení ceny za tzv. služby třetích stran, přičemž vyšel z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 25. 9. 2018, č. j. Konf 19/2018-13, z něhož plyne, že mezi služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikací nespadají služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu, poskytovatel sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby zá