10 C 17/2022-17 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.9.2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 069 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 20.1.2021 cestovala vlakem [číslo] směr [obec], tj. dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ [právnická osoba]“), čímž účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila stanovené jízdné. Žalované vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 69 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč dle platného Tarifu. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. Shora uvedená pohledávka ve výši 1 069 Kč včetně příslušenství byla postoupena společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.7.2021 žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek. Vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou pohledávku ničeho neuhradila, byla předžalobně vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak i přes tuto výzvu ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaná cestovala dne 20.1.2021 vlakem [číslo] provozovaným společností [právnická osoba] a mezi stanicemi [obec] [část obce] – [obec] a na výzvu se neprokázala jízdním dokladem v rámci provedené přepravní kontroly, a bylo jí proto v souladu se smluvními přepravními podmínkami [právnická osoba] vyměřeno jízdné ve výši 69 Kč a dále jí vznikla povinnost uhradit společnosti [právnická osoba] i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, kdy uvedené částky na místě neuhradila (viz Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 20.1.2021 a Oznámení o závadách ze dne 20.1.2021, Tarif Českých drah a Smluvní přepravní podmínky Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu). Pohledávka za žalovanou ve výši 1 069 Kč byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.7.2021. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno a žalovaná byla současně vyzvána k zaplacení dluhu dne 23.7.2021 (viz Oznámení o postoupení pohledávky, Předžalobní výzva k zaplacení ze dne 23.7.2021, poštovní podací arch ze dne 26.7.2021). 6. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dále podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b, c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a ustanovení § 3 odst. 1 a § 7 odst. 5 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v souladu s tarifem a smluvními přepravními podmínkami společnosti [právnická osoba]. Dle ust. § 1879 o.z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že je tedy třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila dne 20.1.2021 dopravní prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], aniž by se na výzvu prokázala jízdním dokladem, a proto jí bylo v rámci provedené přepravní kontroly v souladu s právními předpisy vyměřeno jízdné ve výši 69 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaná však celkovou částku ve výši 1 069 Kč nezaplatila. Protože však společnost [právnická osoba] převedla svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o.z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o.z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu a rozhodl tak, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně, jakožto advokátka, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).