10 C 332/2022-16 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6.5.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 516 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 27.4.2021 cestoval dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s., [IČO], čímž účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 16 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle platného Tarifu. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Shora uvedená pohledávka ve výši 1 516 Kč včetně příslušenství byla postoupena [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2021 žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou pohledávku ničeho neuhradil, byl předžalobně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak i přes tuto výzvu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalovaný cestoval dne 27.4.2021 autobusem linkou [číslo] provozovaným [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s., kdy mezi stanicemi [ulice] – [ulice] se v rámci provedené přepravní kontroly v 15.54 hod. na výzvu revizora neprokázal jízdním dokladem, a proto mu bylo v souladu se smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [územní celek], a.s. vyměřeno jízdné ve výši 16 Kč a dále mu vznikla povinnost uhradit i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, kdy uvedené částky na místě neuhradil (viz Zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 27.4.2021, Tarif jízdného a Smluvní přepravní podmínky městské hromadné dopravy Dopravního podniku [územní celek], a.s.). 6. Pohledávka za žalovaným ve výši 1 516 Kč byla [právnická osoba] podniku [územní celek], a.s. postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2021. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dluhu dne 1.3.2022 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2021 včetně přílohy, Oznámení o postoupení pohledávky, Předžalobní výzva k zaplacení ze dne 1.3.2022). 7. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dále podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b, c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a ustanovení § 3 odst. 1 a § 7 odst. 5 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v souladu s tarifem a smluvními přepravními podmínkami společnosti [právnická osoba]. Dle ust. § 1879 o.z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že je tedy třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil dne 27.4.2021 dopravní prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s., aniž by se na výzvu prokázal jízdním dokladem, a proto mu bylo v rámci provedené přepravní kontroly v souladu s právními předpisy vyměřeno jízdné ve výši 16 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však částku ve výši 1 516 Kč nezaplatil. Protože však [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s. převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o.z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o.z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu a rozhodl tak, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně, jakožto advokátka, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).