10 C 371/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18.3.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 516 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 22.2.2021 cestoval dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s., [IČO], čímž účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 16 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle platného Tarifu. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Shora uvedená pohledávka ve výši 1 516 Kč včetně příslušenství byla postoupena [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.8.2021 žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou pohledávku ničeho neuhradil, byl předžalobně vyzván k úhradě dlužné částky, avšak i přes tuto výzvu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla dne 22. 2. 2021 v 19:32 hodin prostřednictvím kontrolora přepravní kontrolu žalovaného, který cestoval autobusem - linkou [číslo], tj. dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně. Při této kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz. Zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 22. 2. 2021). Podle tarifu tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 16 Kč a dle Smluvních přepravních podmínek přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný měl možnost zaplatit přirážku na místě nebo v doplatkové pokladně právní předchůdkyně žalobkyně nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 600 Kč (viz. Poučení pro cestující - bod 2; Smluvní přepravní podmínky – článek XII. Přepravní kontrola, bod 2 a Tarif jízdného). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, odkupu pohledávky - oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 8. 2021 a podacího lístku ze dne 16. 8. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 7. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 6. 10. 2021 (viz Výzva k zaplacení dlužné částky a podací lístek ze dne 6. 10. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný pohledávku ani přes výzvy neuhradil, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. 8. Při právním posouzení soud vycházel z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož platí, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dále podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b, c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a ustanovení § 3 odst. 1 a § 7 odst. 5 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v souladu s tarifem a smluvními přepravními podmínkami společnosti [právnická osoba]. Dle ust. § 1879 o.z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že je tedy třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil dne 22.2.2021 dopravní prostředek právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s., aniž by se na výzvu prokázal jízdním dokladem, a proto mu bylo v rámci provedené přepravní kontroly v souladu s právními předpisy vyměřeno jízdné ve výši 16 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však částku ve výši 1 516 Kč nezaplatil. Protože však [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s. převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o.z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o.z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu a rozhodl tak, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně, jakožto advokátka, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).