118 C 23/2020-183 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu 7. 8. 2020 domáhali po žalované úhrady částek uvedených ve výroku rozhodnutí. Uvedli, že jsou potomky pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], u nějž byly před jeho smrtí zjištěny dvě nemoci z povolání (dlaždicobuněčný karcinom pravé plíce s datem zjištění dne 4. 9. 2017 a hyalinóza pleury s restrikční ventilační poruchou s datem zjištění dne [číslo] 2019), které byly uznány nemocí z povolání na základě lékařských posudků vyhotovených dne 4. 11. 2019 Nemoc z povolání u otce žalobců vznikla v důsledku práce pro žalovanou z důvodu vystavení expozici azbestu. U obou uznaných nemocí z povolání bylo provedeno ohodnocení nároků na náhradu škody způsobené jejich otci, a to bolestného a ztížení společenského ohodnocení. Hodnota nárok na odškodnění nemoci z povolání otce žalobců dle posudků činila 2 825 000 Kč. S ohledem na své úmrtí dne [datum] otec žalobců již tento nárok nestihl uplatnit u žalované. Žalobci uvedený neuspokojený nárok zdědili na základě usnesení Okresního soudu v Berouně č.j. [číslo jednací] z 29. června 2020, a to v rozsahu ½ každý. Žalobci se obrátili na žalovanou se svým nárokem, ta ho však neuznala a proto se žalobci obrátili na soud. Žalobkyně a) vedle nároku na odškodnění nemoci z povolání uplatňovala nárok na náhradu nákladů ve výši 11 600 Kč za vypracování čtyř lékařských posudků osvědčujících nároky jejich otce. 2. Žalovaná nárok žalobců v plném rozsahu neuznávala. Poukazovala na to, že nebyl-li nárok u ní uplatněn před smrtí otce žalobců, nemohl nárok na žalobce přejít. Dále namítala, že i pokud by nárok na žalobce přešel, je již promlčen, neboť si otec žalobců musel být vědom existence nemoci z povolání nejpozději v roce 2010, kdy byl indikován k vyšetření nemoci z povolání na klinice posudkového lékařství jako příslušném odborném pracovišti, avšak příslušná vyšetření na Klinice posudkového lékařství nedokončil a následně další vyšetření odmítl. Poukazovala na to, že žalovaný byl na klinice pracovního lékařství vyšetřován opakovaně, a to jak za trvání pracovního poměru u žalované (nejméně v letech 1976, 1987) tak i po ukončení pracovního poměru u žalované v roce 1995 (nejméně v roce 2010 a 2016). Zdůraznila, že podstatným pro běh promlčecí doby je vědomost otce žalobců, že trpí nemocí, která je následně uznána za nemoc z povolání. Zároveň si musel být vědom toho, kdo za škodu na jeho zdraví odpovídá, když jediným zaměstnavatelem, u nějž byl vystaven expozici azbestem, byla žalovaná. Z uvedených důvodů měla žalovaná za to, že je zde dána oprávněná pochybnost o tom, zda nebyla nemoc z povolání u otce žalobců zjištěna již dříve, než v době uvedené v lékařských posudcích, tedy že žalovaný trpěl nemocí u povolání již v roce 2010 resp. 2016 (kdy podstoupil další vyšetření na klinice pracovního lékařští), a že si musel být vědom, že mu vzniká škoda na zdraví, i kdo za ni odpovídá. Od takového okamžiku začala otci žalobců běžet subjektivní promlčecí lhůta a za situace, kdy žaloba byla podána dne 7. 8. 2020, byl již nárok promlčen. Žalovaná rovněž poukazovala na to, že ohledně zdravotního stavu otce žalobců trpí informačním deficitem a nemůže tak objektivně prokázat, kdy se zdravotní stav otce žalobců zhoršil tak, že již bylo možné hovořit o nemoci z povolání a kdy se o tomto svém zdravotním stavu dozvěděl. Není schopna jednoznačně tvrdit takové skutkové okolnosti, z nichž lze běh subjektivní promlčecí lhůty dovodit. Z uvedených důvodů se domáhala vysvětlovací povinnosti žalobců ohledně vývoje zdravotního stavu jejich otce, neboť pouze žalobci mohou v důsledku jeho úmrtí získat jeho zdravotní dokumentaci, resp. zajistit její opis. To vše za situace, kdy má za to, že pro běh promlčecí lhůty je podstatné, kdy skutečně bylo poprvé klinickým vyšetřením u otce žalobců zjištěno onemocnění, které následně bylo uznáno nemocí z povolání a nikoliv až uznáním této nemoci za nemoc z povolání. Tedy, že pro běh promlčecí lhůty je podstatným, aby otec žalobců věděl o poškození svého zdraví, přičemž takový okamžik lze objektivně zjistit z jeho zdravotní dokumentace, k níž však mají přístup pouze žalobci. 3. Vedlejší účastnice navrhla rovněž zamítnutí žaloby. Připojila se k námitkám žalované. Zdůraznila, že otec žalobců svůj nárok za svého života neuplatnil u žalované. Měla za to, že pohledávka na náhradu škody vzniká až uplatněním nároku. Nebyl-li nárok uplatněn, neexistuje ani pohledávka, která by mohla být předmětem dědictví. Zdůraznila, že předmětem dědění může být pouze pohledávka a nikoliv nárok. V této souvislosti se odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.4.2011 sp.zn. 21 Cdo 936/2010. Poukazovala na to, že neprojevil-li otec žalobců vůli, aby jeho nemoc z povolání byla odškodněna, nelze tento nedostatek vůle zhojit tím, že o odškodnění projeví zájem žalobci. Měla za to, že domáhají-li se odškodnění žalobci, aniž by o odškodnění požádal jejich otec, je jejich jednání v rozporu s dobrými mravy. Vedlejší účastnice rovněž poukazovala na to, že je v rozporu s ustanovením § 42 zákona č. 373/2011 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 98/2012 Sb a § 4 vyhlášky č. 104/2012 Sb. a etickými normami, pokud byl vydán posudek o nemoci z povolání na osobu, která byla v době vyhotovení posudku již mrtvá, měla rovněž pochybnost, zda mohl být otec žalobců za této situace vůbec řádně vyšetřen. Lékařské posudky vystavené Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec] dne 4. 11. 2019, jimiž byly u otce žalobců uznány dvě noci z povolání, měla za absolutně neplatné, neboť byly vydány po jeho smrti. Uvedla, že na vydání posudků je třeba aplikovat úpravu obsaženou ve správním řádu a zákonu o specifických zdravotních službách, které ve svém důsledku neumožňovala pokračovat v řízení o uznání nemoci z povolání po smrti posuzované osoby, a řízení mělo být zastaveno. Neplatné posudky pak nemohou být podkladem pro vznik jakéhokoliv nároku žalobců. 4. V řízení mezi účastníky nebylo sporné, že by pan [celé jméno žalobce], [datum narození] byl zaměstnancem žalované, u níž při výkonu své práce přicházel do styku s azbestovým prachem, a že žalovaná byla posledním zaměstnavatelem pana [celé jméno žalobce], u nějž byl vystaven při výkonu své práce expozici azbestovým prachem. Rovněž nebylo sporu o to, že pan [celé jméno žalobce] zemřel dne [datum]. 5. V řízení byly předloženy dva lékařské posudky o uznání nemoci z povolání vystavené Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou pracovního lékařství příslušné k rozhodnutí podle § 99 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., oba ze dne 4. 11. 2019 (čl. 109 – 2. strana a čl. 112, resp. čl. 65 až 68). Uvedenými posudky byla u pana [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], otce žalobců, uznána nemoc z povolání Dlaždicobuněčný karcinom pravé plíce s datem zjištění nemoci dne 4. 9. 2017 a nemoc z povolání Hyalinóza pleury s restrikční ventilační poruchou s datem zjištění 5. 8. 2019. V obou případech byla jako práce, při jejímž výkonu onemocnění vzniklo, uvedena práce soustružníka s rizikem azbestu. Uvedené lékařské posudky byly zaslány žalované přímo klinikou pracovního lékařství a oba byly žalované doručeny dne 15. 11. 2019 (čl. 142 a 69 až 70). 6. Následně Všeobecní fakultní nemocnice v [obec], klinika pracovního lékařství vystavila k oběma nemocem z povolání dne 22. 4. 2020 Lékařské posudky o bolestném pro nemoci z povolání a dne 23. 4. 2020 Lékařské posudky o ztížení společenského uplatnění, jimiž stanovila v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, odškodné. V případě Dlaždicobuněčného karcinomu pravé plíce v rozsahu bolestného 1 000 bodů a ztížení společenského uplatnění 6 000 bodů. V případě Hyalinózy pleury s restrikční ventilační poruchou v rozsahu bolestného 300 bodů a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 4 000 bodů. Tyto posudky byly rovněž klinikou pracovního lékařství zaslány žalované a byly jí doručeny dne 28. 4. 2020 (viz. doručenky na čl. 69-70). 7. Za bodové ohodnocení nemoci z povolání, tj. za vystavení 4 lékařských posudků ze dne 22. 4. 2020 a 23. 4. 2020 uhradila žalobkyně a), [celé jméno žalobkyně] částku 11 600 Kč (čl. 15). 8. Z žádostí ze dne 30. 9. 2016 a 5. 7. 2019 (čl. 48, [číslo]) má soud za prokázané, že otec žalobců v uvedené dny požádal Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou pracovního lékařství o posouzení svého zdravotního stavu, zda netrpí nemocí z povolání, a pokud ano, aby byl vypracován i lékařský posudek bodového ohodnocení za bolest a ztížení společenského uplatnění. 9. Ze dvou žádostí o ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání adresované Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], klinikou pracovního lékařství Krajské hygienické stanici Středočeského kraje ze dne 6. 8. 2019 a 7. 8. 2019 (čl. 57 a 58) má soud za prokázané, že klinika pracovního lékařství požádala o prošetření pracovních podmínek otce žalobců u žalované za účelem ověření podmínek pro klasifikaci onemocnění otce žalobců jako