12 C 260/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 1 250 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný obýval rodinný dům [adresa] v obci [obec], kde neuhradil poplatek stanovený obecně závaznou vyhláškou obce o místních poplatcích, kdy poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů činí 750 Kč/osobu. Žalovaný se odhlásil z výše uvedené adresy ke dni 31. 8. 2020 s tím, že jeho nezletilý syn, který s ním žil, byl v obci nahlášen až do konce roku 2020. Za období od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2020 byl žalovaný povinen uhradit poměrnou část poplatku ve výši 500 Kč. Za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 byl žalovaný povinen uhradit za svého nezletilého syna poplatek ve výši 750 Kč. Žalovaný neuhradil poplatek v celkové výši 1 250 Kč ani po zaslání předžalobní upomínky žalovanému dne 24. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 5. Žalovaný neuhradil poplatek stanovený obecně závaznou vyhláškou obce o místních poplatcích, kdy poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů činí 750 Kč/osobu (viz obecně závazná vyhláška [územní celek] [číslo] 2020 ze dne 16. 12. 2019). Žalovaný neuhradil poplatek v celkové výši 1 250 Kč, představující poměrnou část za osobu žalovaného ve výši 750 Kč a jeho nezletilého syna ve výši 500 Kč za období od ledna 2020 do srpna 2020, a to ani po zaslané upomínce ze dne 26. 10. 2020, ani předžalobní upomínce ze dne 24. 1. 2022 (viz 1. upomínka ze dne 26. 10. 2020, Předžalobní výzva k úhradě pohledávky ze dne 24. 1. 2022 včetně kopie podacího lístku ze dne 24. 1. 2022 a kopie poštovní doručenky ze dne 10. 2. 2022). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů. 7. Podle ustanovení § 10i a násl. zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích je Poplatníkem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci fyzická osoba, která má v nemovité věci bydliště, nebo vlastník nemovité věci, ve které nemá bydliště žádná fyzická osoba. Předmětem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci je odkládání směsného komunálního odpadu z jednotlivé nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, která se nachází na území obce. 8. Podle ustanovení § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil poplatek za svoz komunálního odpadu ve shora uvedené výši za svou osobu a za svého nezletilého syna za období leden 2020 – srpen 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil. Z uvedených důvodů tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 1 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 250 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 5 119 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 3 000 Kč dle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 1 000 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 819 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).