12 C 292/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 425 094,97 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 16. 12. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 422 000 Kč za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 8 109,89 Kč, a to počínaje dnem 22. 1. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr dne 17. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, tudíž právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a ke dni 23. 6. 2020 prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 16 230,75 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba] a.s. došlo k postoupení na přechodného věřitele a následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2021 uzavřené mezi přechodným věřitelem, [právnická osoba] a.s. a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na dluh v celkové výši 425 094,97 Kč ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 12. 2019 Smlouvu o úvěru s pojištění schopnosti splácet – Konsolidace půjček. Na základě této Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 422 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 8 109,89 Kč, a to počínaje dnem 22. 1. 2020 (viz Smlouva o úvěru s pojištění schopnosti splácet – Konsolidace půjček ze dne 16. 12. 2019, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 8. 2019, Spotřebitelský splátkový úvěr – základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 18. 4. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr dne 17. 12. 2019 (viz Výpis z účtu). Jelikož žalovaný dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradil řádně a včas, byl úvěr ke dni 23. 6. 2020 prohlášen za splatný, o čemž byl žalovaný písemně informován (viz Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 6. 2020). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a přechodným věřitelem, společností [právnická osoba] [právnická osoba], došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na přechodného věřitele (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání ke dni 4. 10. 2021). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z přechodného věřitele na žalobkyni, o čemž byl rovněž žalovaný písemně vyrozuměn (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání 5. 11. 2021). Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě ze dne 10. 12. 2021 (viz Výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 12. 2021 včetně kopie poštovního podacího archu s datem podání 10. 12. 2021). Dlužná částka ve výši 425 094,97 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 420 114,14 Kč a smluvních poplatků ve výši 4 980,83 Kč. 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 12. 2019 v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouvu o úvěru s pojištění schopnosti splácet – Konsolidace půjček, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 422 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 8 109,89 Kč, poslední ve výši 9 414,05 Kč při řádném splácení. Žalovaný průběžně peněžní prostředky čerpal, nicméně splátky nehradil řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 přechodný věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve výši 425 094,97 Kč, složenou z dlužné jistiny ve výši 420 114,14 Kč a smluvních poplatků ve výši 4 980,83 Kč, dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky, kapitalizovaného úroku ve výši 25 022,47 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 48 312,56 Kč; i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyni přiznán z dlužné jistiny jdoucí od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 14,20 % ročně z částky 420 114,14 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 54 465,60 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 17 004 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 30 060 Kč dle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 10 020 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 6 501,60 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).