12 C 325/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 952,70 Kč společně příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu neuhrazené faktury [číslo] ze dne 29. 7. 2020, splatnou dne 12. 8. 2020 za dodané zboží. 2. Soud vydal dne 3. 12. 2021 usnesení s výzvou dle ustanovení § 114b odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), aby se žalovaná soudu do 30 dnů písemně vyjádřila k žalobě, která jí byla spolu s usnesením doručena. Zejména pak, aby uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě jestli nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Žalovaná byla dále vyzvána, aby vylíčila rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalované bylo zároveň dáno poučení, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní uplatňován uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 3 o.s.ř. 3. Žalované bylo usnesení řádně doručeno do datové schránky dne 6. 12. 2021. Ve stanovené lhůtě 30 dnů se pak žalovaná ve věci samé písemně nijak nevyjádřila. 4. Po zjištění, že jsou splněny i další podmínky uvedené v § 153a odst. 2 o.s.ř., soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání. Z hlediska předmětu řízení (žaloba na plnění) se nejednalo o věc, jejíž povaha nepřipouští uzavření soudního smíru, přičemž vydaný rozsudek pro uznání není ani v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud jednání nenařizoval (§ 153a odst. 4 o.s.ř). 5. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2079 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pokud se jedná o samotný závazkový vztah účastníků. Úroky z prodlení pak soud právně posoudil dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 7 534 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 4 500 Kč dle § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 134 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).