12 C 44/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 6 400 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným, prostřednictvím sítě internet, dne 8. 6. 2016 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8. 7. 2016. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Následně, po odeslání smluvní dokumentace žalovanému, mu byly zaslány peněžní prostředky na jeho osobní bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal společně s jistinou uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 8. 7. 2016. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, tudíž byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky formou zaslaných upomínek, přičemž na žádnou upomínku žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 pak byl žalovaný znovu upomenut o úhradu svého závazku vůči žalobkyni. Ani poté žalovaný dluh neuhradil a nadále tak dluží částku ve výši 6 400 Kč. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení jdoucí ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 9. 7. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 6. 2016 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve lhůtě splatnosti do 8. 7. 2016. Žalovaný se zavázal společně s jistinou uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2016, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], na kterou se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč vyplatila na jeho osobní bankovní účet (viz Potvrzení o odeslání finančních prostředků ze dne 8. 6. 2016). Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 13. 4. 2021 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2021). Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani na základě písemné výzvy k úhradě, která mu byla odeslána dne 13. 4. 2021 (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 včetně podacího lístku ze dne 13. 4. 2021). 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1824 občanského zákoníku, sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo v prvé řadě předloženými listinami doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy úvěr ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do 8. 7. 2016 v jediné splátce. Žalovaný však svému závazku ze smlouvy nedostál, neboť věřiteli jeho pohledávku dosud zcela neuhradil a je tedy se splněním své smluvní povinnosti v prodlení. Dlužná částka ve výši 6 400 Kč je pak složena z neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Soud hodnotil nárok žalobkyně, jakožto právní nástupkyně původní věřitelky, na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2021 na zaplacení dlužné částky za zcela oprávněný. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Soud tak výrokem I. žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit částku ve výši 3 045 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 9. 7. 2016, tj. den následující po dni splatnosti úvěru, do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 489 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).