12 C 55/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] 03.06.21 ze dne 3. 6. 2021, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal vrátit nejpozději do 10. 8. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 6. 2021 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] 03.06.21, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaný se je zavázal vrátit nejpozději do 30 dnů. Finanční prostředky byly žalovanému poukázány na jeho osobní bankovní účet dne 3, 6, 2021. Žalovaný i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradil (prokazuje: Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] 03.06.21 ze dne 3. 6. 2021, pohyby na účtu Sberbank, Předžalobní výzva k zaplacení pohledávky ze dne 10. 8. 2021 včetně kopie poštovní dodejky, Všeobecné obchodní podmínky pro poskytnutí spotřebitelského úvěru). 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 6. 2021 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť žalobce žalovanému poskytl úvěr ve shora uvedené výši, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 10. 8. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně splacení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).