12 C 65/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal určení neexistence zástavního práva zatěžující pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] ležící v [katastrální uzemí], které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 26. 6. 2014 za účelem zajištění budoucí pohledávky žalovaného na zaplacení částky 5 129 280 Kč. Žalobce přednesl, že účastníci spolupracovali na developerských projektech v [katastrální uzemí], a to nejdříve na základě dílčích smluv uzavřených v ústní nebo písemné podobě. Posléze účastníci uzavřeli i několik písemných dohod, z nichž každá dohoda upravovala podmínky realizace konkrétního developerského projektu ohledně konkrétních pozemků ležících v tomto katastrálním území. Jednou z těchto dohod byla dohoda ze dne 13.11.2013 upravující spolupráci účastníků při realizaci developerského projektu na pozemcích v [katastrální uzemí], č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Obsahem dohody je na jedné straně povinnost žalovaného vykonávat za účelem realizace developerského projektu činnosti vypočtené v čl. 2 odst. 1 předmětné dohody a na straně druhé povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému za výkon této činnosti odměnu podle čl. 3, která bude stanovena jako jeho podíl na zisku dosaženém z prodeje nových parcel, které vzniknou rozparcelováním předmětných pozemků (odměna stanovená podílem na zisku), popřípadě povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému minimální odměnu dohodnutá v čl. 4 odst. 2 dohody (minimální odměna), a to pro případ, že žalovanému nárok na odměnu stanovenou podílem na zisku nevznikne (v případě nulového zisku nebo v případě ztráty). Za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému na výplatu minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč uzavřeli účastníci dne 26.6.2014 smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou žalobkyně zřídila žalovanému zástavní právo k pozemku č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Toto zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], ze dne 23.7.2014, [číslo jednací] s právními účinky zápisu ke dni 26.6.2014. Po vkladu zástavního práva byl od pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] podle geometrického plánu společnosti [právnická osoba], [číslo] oddělen nově vzniklý pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako pozemek č. parc. [číslo]. Předmětné zástavní právo tudíž v souladu s ust. § 1350 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „NOZ“ – nový občanský zákoník), zatěžuje i tento nově vzniklý pozemek. Okresní soud v Berouně v řízení vedeném pod sp.zn. 4 C 90/2016 (a posléze i Krajský soud v Praze, jako soud odvolací) již rozhodoval spor mezi účastníky z dohody ze dne 13.11.2013, jakož i z dalších (obdobných) dohod uzavřených mezi účastníky v letech 2012 až 2013 Krajský soud v Praze přitom dospěl k následujícím právním a skutkovým závěrům (viz rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 12.6.2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, a ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670): dohoda (ze dne 13.11.2013) byla uzavřena v režimu zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dohoda je nepojmenovanou smlouvou podle ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, dohoda byla uzavřena platně (je platným právním úkonem), právní poměry účastníků vzniklé dohody se i po 1.1.2014 řídí obchodním zákoníkem (v souladu s ust. § 3028 odst. 3 NOZ) a podpůrně pak občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále také jen„ SOZ“ – starý občanský zákoník), předmětné zástavní právo se řídí NOZ, neboť zástavní smlouva byla uzavřena dne 26.6.2014 (tedy již po nabytí účinnosti NOZ) s právními účinky vkladu k témuž dni, účinnost dohody jako celku je vázána na splnění odkládací podmínky sjednané v jejím čl. 7 odst. 1, podle níž dohoda nabývá účinnosti právní mocí (schválením) územního plánu [územní celek], na jehož základě budou předmětné pozemky účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití s tím, že zastupitelstvem [územní celek] byl formou popatření obecné povahy ze dne 13.3.2017 schválen s účinností od 30.3.2017 územní plán [územní celek], pozemek parc. [číslo] (včetně z něho odděleného pozemku parc. [číslo]) v [katastrální uzemí] byly územním plánem [územní celek] zařazeny a účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech, v důsledku čehož nabyla dohoda ze dne 13.11.2013 účinnosti jako celek dne 13.3.2017 (den účinnosti územního plánu). Ačkoliv dohoda nabyla účinnosti již dne 13.3.2017, žalovaný činnosti, ke kterým se zavázal v čl. 3 odst. 4 dohody po tomto dni nezačal nikdy vykonávat. Žalobkyně dopisem ze dne 15.6.2021 vyzvala žalovaného k výkonu předmětných činností (poskytnutí součinnosti) a to nejpozději do 30.6.2021. Žalovaný však předmětné činnosti nepočal vykonávat ani po doručení této výzvy s tím, že dopisem ze dne 28.6.2021 žalobkyni sdělil, že se účastníci již před uzavřením dohody shodli, že všechny práce a činnosti spojené s vybudováním inženýrských sítí na předmětných pozemcích bude provádět [právnická osoba] s.r.o., jež je připravena uzavřít se žalobkyní za tímto účelem smlouvu o dílo. Žalovaný žalobkyni vyzval, aby [právnická osoba] s.r.o. kontaktovala. Žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 30.6.2021 odpověděla, že dohoda, že činnosti spojené s vybudováním inženýrských sítí na předmětných pozemcích bude provádět [právnická osoba] s.r.o. uzavřena nebyla, nadto [právnická osoba] s.r.o. nedisponuje příslušnými živnostenskými oprávněními k výkonu předmětných činností. Žalobkyně stanovila žalovanému k započetí výkonu předmětných činností lhůtu do 9.7.2021, žalovaný ve stanovené lhůtě předmětné činnosti vykonávat nezapočal a jeho nečinnost trvá dodnes. Žalobkyně dopisem ze dne 19.7.2021 odstoupila od dohody ze dne 13.11.2013 s tím, že odstoupení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 19.7.2021. Odstoupením od smlouvy zanikla dne 19.7.2021 dohoda ze dne 13.11.2013, včetně pohledávky žalovaného na zaplacení minimální odměny ve výši 5 129 280 Kč sjednaná v čl. 4 odst. 2 dohody. V souladu s ust. § 1376 NOZ zaniklo i předmětné zástavní právo v důsledku zániku zajištěného dluhu žalobkyně, který odpovídá pohledávce žalovaného na výplatu minimální odměny. Dopisem ze dne 19.7.2021 vyzval žalobce žalovaného k poskytnutí součinnosti s výmazem zástavního práva z katastru nemovitostí, žalovaný však do dnešního dne takovou součinnost žalobkyni neposkytl. Z tohoto důvodu spatřuje žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva, neboť pravomocný rozsudek obsahující takové určení bude vkladovou listinou, na jejímž základě bude zástavní právo z katastru nemovitostí vymazáno. 2. Žalovaný k žalobě přednesl, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaný přednesl, že zástavní právo, určení jehož neexistence se žalobkyně žalobou domáhá, bylo zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 26.6.2014 uzavřené ve spojení s ujednáním čl. 4 odst. 3 dohody ze dne 13.11.2013. Dle rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670, kterým Krajský soud v Praze rozhodl o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 20.7.2018, čj. 4 C 90/2016-369, ve věci, ve které se již žalobkyně proti žalovanému domáhala určení neexistence zástavního práva, uzavřel, že: dohoda ze dne 13.11.2013 je smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, je smlouvou nepojmenovanou, je smlouvou platnou, je smlouvou s odloženou účinností do doby nabytí účinnosti územního plánu [územní celek], na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. I odst. 1 dohody (včetně pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]) účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, je smlouvou, která nabyla účinnosti dnem 13.3.2017, kdy byla splněna uvedená odkládací podmínka, protože toho dne nabyl účinnosti územní plán [územní celek], podle kterého jsou všechny pozemky určené v čl. I odst. 1 této smlouvy jsou součástí plochy BI – bydlení individuální v rodinných domech – městské a platně byla uzavřena také zástavní smlouva jako akcesorický závazek. Žalovaný dále přednesl, že žalobkyně účelově pomíjí, že v prosinci 2019 sama vypověděla výše uvedenou dohodu ze dne 13.11.2013 písemnou výpovědí doručenou žalovanému. Na základě této výpovědi měla uvedená dohoda zaniknout dnem 31.3.2020. V odvolacím řízení, ve kterém vyl vydán rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.5.2021, č.j. 21 Co 3/2019-670, se žalobkyně domáhala určení neexistence zástavního práva, k čemuž Krajský soud v Praze uvedl:„ K výpovědi dohod, které se týkaly těchto pozemků, došlo až po nabytí jejich účinnosti. Žalovanému tak vzniklo právo na zaplacení přinejmenším minimální sjednané odměny. Je třeba zdůraznit, že ve všech dohodách se uvádí, že byly uzavřeny s ohledem na dosavadní vzájemnou spolupráci, tedy na spolupráci, která předcházela uzavření těchto dohoda vůlí účastníků, jak vyplývá z uzavřených dohod, bylo vyplatit žalovanému od