13 C 50/2021-77 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou ze dne 28. 3. 2021 se žalobkyně proti žalovanému domáhala jednak uložení povinnosti zdržet se porušování práva na ochranu osobnosti žalobkyně tak, že žalovaný nebude zachycovat žalobkyni a nemovitosti žalobkyně kamerou, která je umístěna na jeho nemovitosti, jednak uložení povinnosti odstranit všechny kamerové záznamy, na kterých je zachycena žalobkyně a její nemovitosti. Dále pak se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl povinen vyplatit jí přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč a zároveň nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že oba účastníci tohoto řízení vlastní sousední nemovitosti v obci [obec]. Žalobkyně se dle svých slov důvodně domnívala, že žalovaný umístil na svém domě kameru, která sleduje nejen jeho pozemek, ale i část jejího pozemku a rovněž její osobu. Vyslovila pochopení pro to, že žalovaný jistě může vlastnit kameru za účelem ochrany vlastního majetku, avšak v daném případě tvrdila, že žalovaný nepřiměřeným způsobem zasahuje do jejich osobnostních práv, když snímá právě i část její nemovitosti a její osobu. Uvedla, že ve věci se obrátila na Úřad pro ochranu osobních údajů, avšak bezúspěšně, neboť ze strany této instituce jí bylo sděleno, aby situaci řešila občanskoprávní cestou. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že o tom, že žalovaný pořizuje obrazové záznamy její nemovitosti a její osoby se dozvěděla v průběhu roku 2019 při řešení déletrvajících sousedských sporů se žalovaným. Zároveň pak uvedla, že v důsledku jednání žalovaného trpí dlouhodobě psychickými problémy, a proto požadovala přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V této souvislosti pak považovala částku 20 000 Kč za vyloženě symbolickou. V samém závěru řízení žalobkyně potvrdila, že žalovaný kameru umístěnou na svém domě již odstranil. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a považoval ji za nedůvodnou. Především konstatoval, že sama žalobkyně ve svém žalobním návrhu uvedla, že se pouze domnívá, že žalovaný svojí kamerou žalobkyni a jejíž nemovitost sleduje. Tuto skutečnost však žalovaný odmítl a tvrdil, že kamerou umístěnou na svém rekreačním objektu sleduje pouze svůj pozemek, a to za účelem ochrany majetku. V této souvislosti poukázal na to, že vůči jeho majetku se dopustil neznámý pachatel trestné činnosti, což žalovaného vedlo k instalaci kamery. Žalovaný pak poukázal i na velmi špatný vztah s partnerem žalobkyně, který měl dle slov žalovaného vyhrožovat nejen jemu, ale i jeho manželce. Žalovaný uvedl, že v důsledku sousedských neshod zejména s partnerem žalobkyně nemovitosti již neužívá a zároveň žalovaný konstatoval, že kameru na svém rekreačním objektu již odstranil. Naprosto vyloučil, že by jeho chování mohlo být příčinou psychických problémů žalobkyně, které dle jeho názoru spíše pramenily ze vztahu žalobkyně a jejího partnera, který dle názoru žalovaného rozvrátil celkové vztahy v širším okolí. 3. Soud v řízení provedl tyto důkazy: Výpisy z katastru nemovitostí, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní mimo jiné objekt pro rodinnou rekreaci číslo evidenční [číslo] a žalovaný objekt pro rodinnou rekreaci číslo evidenční [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Předžalobní výzvu, kterou zástupce žalobkyně dne 6. 3. 2021 adresoval žalovanému a žádali jej o totéž, o co žádal soudní cestou. Sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 1. 6. 2020, ze kterého bylo zjištěno, že tento orgán žalobkyni sdělil, že instalace kamery na nemovitosti v soukromém vlastnictví není sama o sobě protiprávní a zároveň konstatoval, že není povolán k tomu, aby zasahoval v soukromoprávních vztazích. Žalobkyni odkázal na případné řízení před soudem. Sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 9. 6. 2020, ve kterém bylo žalobkyni sděleno, že nebyly shledány důvody pro zahájení jakéhokoliv řízení a věc byla odložena. Zároveň úřad, konstatoval, že ze snímků, které byly předloženy, vyplývá, že kamerový systém žalovaného nesnímá okolní nemovitosti. Fotografie na čísle listu 13 až 22 spisu, ze kterých bylo zjištěno, že jen na nich zachycena i nemovitost ve vlastnictví žalovaného s umístěnou kamerou. Zároveň jen na některých fotografiích zachycena část nemovitostí ve vlastnictví a žalobkyně. [právnická osoba] ze dne 25. 11. 2021, ze které bylo zjištěno, že žalobkyně byla v péči [anonymizováno] ambulance od září 2020 do února 2021 pro úzkostné depresivní potíže reaktivního charakteru. Lékař uvedl, že sama žalobkyně mu sdělila, že na její chatě existují nevyjasněné spory ohledně místní komunikace. Žalobkyně mu měla popsat neshody s jedním ze sousedů, který měl nainstalovat fotopasti a soused měl na žalobkyni často číhat. Rovněž uvedla, že později i jiný soused měl na její dům namířenou kameru. Žalobkyně lékaři popsala, že má strach jezdit na chatu a situace je pro ni traumatizující. Má problémy se spánkem. Není schopna se soustředit na práci. Fotografie pořízené soudem v rámci místního šetření, ze kterých je zřejmé, že v době probíhajícího místního šetření měl žalovaný na svém objektu umístěnou kameru. Zároveň je zjevné, že žalobkyně umístila na hranici parcel provizorní plechový plot, aby zamezila porušování svého soukromí. Fotografie na čísle listu 70 a 71 spisu, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný odstranil kameru umístěnou na svém rekreačního objektu. Naproti tomu soud nedoplnil dokazování svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], partnera žalobkyně, který se měl vyjádřit zejména k duševním útrapám žalobkyně, neboť soud je přesvědčen, že svědecká výpověď osoby blízké, zvláště v takovéto situaci by nemohla být ani v nejmenším objektivní a nemohla by na skutkovém stavu věci ničeho změnit. 4. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci tohoto řízení jsou vlastníky sousedících parcel v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Zároveň vlastní i rekreační objekty umístěné na těchto parcelách. Žalovaný měl na svém rekreačním objektu umístěnou kameru, která byla v okamžiku rozhodnutí soudu již odstraněna. Žalobkyně na hranici parcel umístila provizorní plechový plot. Žalobkyně vyhledala pomoc psychologa s ohledem na napjaté sousedské vztahy. 5. Podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 6. Podle ustanovení § 84 občanského zákoníku, zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením. 7. Podle ustanovení § 86 občanského zákoníku, nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy. 8. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Pokud se týkalo prvního požadavku žalobkyně, tedy, aby žalovaný přestal porušovat právo žalobkyně na ochranu osobnosti tak, že kamera umístěná na nemovitosti v jeho vlastnictví nebude zachycovat žalobkyni a její nemovitost, musel soud s ohledem na zjištěný skutkový stav žalobu zamítnout. Důvodem pro tuto skutečnost byl fakt, že v okamžiku rozhodnutí soudu již kamera na rekreačním objektu ve vlastnictví žalovaného umístěna nebyla, což bylo zcela jednoznačně prokázáno fotografiemi, které žalovaný do spisu založil a zároveň tuto skutečnost oba účastníci řízení potvrdili svým souhlasným stanoviskem při jednání před soudem dne 30. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že soud musí při svém rozhodování vycházet ze skutkového stavu, který zde je v okamžiku vyhlášení rozhodnutí, nemohl soud postupovat jinak. Nicméně v této souvislosti považuje soud za důležité zdůraznit, že i kdyby kamera na rekreačním objektu ve vlastnictví žalovaného byla stále v okamžiku rozhodnutí soudu umístěna, žalobkyně by s největší pravděpodobností ani tak nebyla úspěšná, neboť v průběhu řízení jednoznačným způsobem neprokázala, že žalovaný touto kamerou snímá nemovitost ve vlastnictví žalobkyně a žalobkyni samotnou. To vše v situaci, kdy soud žalobkyni při jednání dne 20. 10. 2021 řádně poučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti důkazní, když konstatoval, že žalobkyně své tvrzení o tom, že žalovaný svojí kamerou snímá nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a osobu žalobkyně dosud řádným způsobem neprokázala. Žalobkyně však i po tomto poučení ze strany soudu nepředložila žádný hodnověrný důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit, že žalovaný skutečně svojí kamerou snímá nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a žalobkyni samotnou. Fotografie, které byly ze strany žalobkyně do spisu soudu založeny, tuto skutečnost dle názoru soudu neprok