18 C 148/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 20 990,92 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 29. 8. 1997 Smlouvu o účtu [číslo] ve znění pozdějších smluv ke smlouvě o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 11. 2014 smlouvu o poskytnutí úvěru ke sporožirového účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku běžného účtu až do limitu ve výši 20 000 Kč. Debetní zůstatku běžného účtu byl úročen sazbou 18,9% ročně, kdy tento byl žalobkyní snížen na výši 8,25 % v souvislosti s pandemií Covid-19, s tím, že se splatný úrok započítával do výše kontokorentu (jistiny). Žalovaný však povolený debet přečerpal, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl povinen vyrovnat s tím, že ode dne vzniku debetního zůstatku až do doby jeho vyrovnání byl žalovaný povinen hradit žalobkyni vedle dohodnutého úroku i úrok z prodlení v zákonné výši. Ani přes upomínky žalobkyně však debetní zůstatek ze strany žalovaného vyrovnán nebyl, přičemž v důsledku tohoto žalobkyně převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, přičemž k tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 20 990,92 Kč a úrok z prodlení a řádné úroky 343,27 Kč. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet neuhradil na svůj dluh žalovaný ničeho. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala dne 23. 11. 2021 k úhradě dlužné částky, přesto žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 8. 1997 smlouvu o sporožirovém účtu [číslo] na základě které mu byl zřízen účet č. [bankovní účet] a dne 24. 11. 2014 i rámcovou smlouvu o finančních službách a smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn přečerpat zůstatek na běžném účtu o 20 000 Kč, s tím, že záporný zůstatek bude úročen úrokem ve výši 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr nejpozději do 1 roku ode dne čerpání (viz. Smlouva o sporožirovém účtu ze dne 29. 8. 1997, Rámcová smlouva o finančních službách a smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 24. 11. 2014, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Standartní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný však povolený debet přečerpal, tedy na sporožirovém účtu žalovaného vznikl tzv. nepovolený debetní zůstatek na účtu, který byl žalovaný povinen vyrovnat, a který narůstal o úrok z prodlení. Jelikož žalovaný částku, o níž přečerpal povolený debet, neuhradil, zesplatnila žalobkyně celou pohledávku přípisem ze dne 3. 4. 2021 a vyzvala žalovaného k její neprodlené úhradě. Zároveň celou pohledávku ve výši 20 990,92 Kč, včetně úroku z prodlení a řádných úroků ve výši 343,27 Kč, dne 2. 4. 2021 převedla na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet] (viz. Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2021). Ke dni 3. 12. 2021 činila pohledávka za žalovaným celkem částku ve výši 23 616,5 Kč sestávající se zůstatku úvěru ve výši 20 990,92 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 438,9 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 186,68 Kč (viz. Podklady pre súdne konanie ze dne 3. 12. 2021). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (viz. Oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 23. 11. 2021, včetně podacího archu z téhož dne), avšak žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru, tj. 24. 11. 2014. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 8. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobkyně platně uzavřela s žalovaným dne 29. 8. 1997 smlouvu o sporožirovém účtu, dle které se mu zavázala zřídit sporožirový účet, a že k uvedenému účtu byla sjednána dne 24. 11. 2014 rámcová smlouva o finančních službách a smlouva o kontokorentním úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn přečerpat prostředky na účtu maximálně však do částky 20 000 Kč (povolený debet). Prostředky v rozsahu využitého debetu byly úrokem ve výši 18,9% ročně, když žalobkyně tento ponížila na 8,25 % ročně v souvislosti s pandemií Covid-19. S pohledem na skutečnost, že žalovaný přečerpal dohodnutý debet a ve lhůtě ho nevyrovnal, banka v souladu s rámcovou smlouvou o finančních službách a se smlouvou o kontokorentním úvěru a obchodními podmínkami smlouvy vypověděla, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky a pohledávku převedla na svůj evidenční účet. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinný, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení dlužné jistiny úvěru, tj. částky 20 990,92 Kč, spolu obchodním s úrokem z úvěru a úroku z prodlení. Soud tak vedle jistiny přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok za období od 29. 8. 1997 do 22. 11. 2021 ve výši 1 397,6 Kč a nadále běžící ve výši 8,25 % ročně z částky 20 990,92 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v kapitalizované výši za období od 29. 8. 1997 do 22. 11. 2021 v částce 1 143,38 Kč a nadále běžící ve výši 8,5% ročně z částky 20 990,92 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky, měl soud za to, že z obsahu žaloby a její formulace je zřejmé, že se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. žaloby podané u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 7 C 122/2019, 11 C 308/2019 či 7 C 144/2019). Částka 2 292 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 840 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta po