19 C 19/2022-16 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 12. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému za přepravu veřejnou hromadnou dopravou. Uvedla, že žalovaný dne 5. 9. 2021 použil ke své přepravě dopravní prostředek veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní – autobus linky 133, přičemž se na výzvu jím pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Na základě těchto skutečností vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni kromě neuhrazeného jízdného ve výši 30 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku ve výši 1 530 Kč ze dne 5. 9. 2021 žalobkyni doposud neuhradil, nárokuje žalobkyně vedle této jistiny též zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, a to ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 5. 9. 2021, Smluvních přepravních podmínek PID, Tarifu PID, informací pro cestující, jakož i z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18. 11. 2021 včetně potvrzení o odeslání. 5. Na základě obsahu uvedených listin pak soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný se při použití dopravního prostředku žalobkyně, autobusu linky 133, dne 5. 9. 2021 v 19:14 hodin v místě kontroly [příjmení] na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu byla oprávněným pracovníkem žalobkyně vyměřena přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 30 Kč, tj. celkem částka 1 530 Kč. Osobní údaje žalovaného, včetně jeho bydliště, byly kontrolorem zjištěny z předloženého dokladu PKP [číslo]. Jelikož žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, byla mu žalobkyní zaslána předžalobní upomínka ze dne 18. 11. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od obdržení výzvy. Žalovaný však ani posléze na svůj dluh ničeho nehradil. 6. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v tehdy platném znění, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami žalobce a tarifem, vydanými na základě tohoto zákona, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d)), a na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 8. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v tehdy platném znění, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ode dne 1. 1. 2014, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že je tedy třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne 5. 9. 2021 použil dopravní prostředek žalobkyně (autobus linky 133), aniž by se na výzvu prokázal platným jízdním dokladem, a proto mu byla v rámci provedené přepravní kontroly v souladu s právními předpisy vyměřena přirážka k jízdnému dne 5. 9. 2021 ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 30 Kč, které však žalovaný neuhradil, a celkem tak žalobkyni z tohoto titulu dluží celkovou částku ve výši 1 530 Kč. Soud proto z uvedených důvodů žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem dlužnou částku 1 530 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 530 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 11. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 1 489 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za návrh ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 3 účelně vynaložené úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, za 3 úkony právní služby po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představovanou částkou 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).