19 C 5/2022-25 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 1 052 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. rozsudku. Uvedl, že žalovaný dne 5. 4. 2018 cestoval dopravním prostředkem, vlakem [číslo], provozovaným společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen [právnická osoba]), čímž uzavřel smlouvu o přepravě osob. Ze strany právní předchůdkyně žalobce byla provedena přepravní kontrola žalovaného mezi stanicemi [obec] a [obec], při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 52 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Shora uvedená pohledávka včetně příslušenství byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED, registrační číslo [PSČ] [anonymizována tři slova] [adresa], [příjmení] [anonymizována dvě slova], [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země]. Tato smlouva byla uzavřena na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] mezi společnostmi [právnická osoba] a PANGEA MINERALS DEVELOPMENT LIMITED uzavřené dne 15. 12. 2015. Následně pak [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED postoupila dne 28. 3. 2019 pohledávku včetně jejího příslušenství žalobci, a to na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené dne 28. 3. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou pohledávku ničeho neuhradil, byl dne 27. 4. 2019 předžalobně vyzván k úhradě dlužné částky. Avšak i přes tuto výzvu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasil již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování Rámcovou smlouvou o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel platných od 14. 12. 2014, od 1. 3. 2015, od 14. 6. 2015, a od 13. 12. 2015, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 28. 3. 2019, Smluvními přepravními podmínkami Českých drah pro veřejnou drážní osobní dopravu, potvrzením o nedodržení SPPO ze dne 5. 4. 2018, oznámením o závadách ze dne 5. 4. 2018 a předžalobní výzvou k zaplacení ze dne 27. 4. 2019 včetně kopie poštovního podacího archu. 5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutkový stav věci, dle něhož se žalovaný při přepravě vlakem [číslo] provozovaným společností [právnická osoba], ve stanici mezi stanicemi [obec] a [obec], dne 5. 4. 2018 v rámci provedené přepravní kontroly v 9:23 hodin, na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem a bylo mu tak v souladu se smluvními přepravními podmínkami [právnická osoba] vyměřeno jízdné ve výši 52 Kč a dále mu vznikla povinnost uhradit společnosti [právnická osoba] i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, kdy uvedené částky na místě neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla ze společnosti [právnická osoba] nejprve postoupena na [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED, registrační číslo [PSČ] [anonymizováno 6 slov] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země]. Tato společnost následně postoupila pohledávku na žalobce. Žalovaný ničeho na shora uvedenou částku neuhradil, proto byl dne 27. 4. 2019 předžalobně upomenut. 6. Věc byla posouzena podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dále podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b, c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a ustanovení § 3 odst. 1 a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v souladu s tarifem a smluvními přepravními podmínkami společnosti [právnická osoba] Dle ustanovení § 1879 o. z., platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 8. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že je tedy třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobce za oprávněný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil dopravní prostředek právní předchůdkyně žalobce, společnosti [právnická osoba], aniž by se na výzvu prokázal platným jízdním dokladem, a proto mu bylo v rámci provedené přepravní kontroly v souladu s právními předpisy vyměřeno jízdné ve výši 52 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč, kdy uvedenou částku v celkové výši 1 052 Kč však nezaplatil. Aktivní legitimace žalobce pak vyplývá z ustanovení § 1879 o. z., když předmětná pohledávka včetně jejího příslušenství na něho byla postoupena. Soud shledal nárok žalobce, na zaplacení dlužné částky touto žalobou uplatněné, zcela po právu a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Soud shledal žalobu důvodnou i v části, kde se žalobce domáhal přisouzení příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je v prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 1 052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 052 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při stanovení výše nákladů řízení pak soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. Zároveň soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky pro použití zvláštního ustanovení o náhradě nákladů řízení, tj. § 14b uvedené vyhlášky, a nepřiznal tak žalobci náklady řízení ve výši, jak ji žalobce vyčíslil v žalobě, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti je nutno odkázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 (tento nález je přístupný na www.nalus.usoud.cz), kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Zcela úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení advokátkou za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění), a třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky). Zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty a požádala, aby jí z odměny za zastupování a z přiznaných náhrad byla rovněž přisouzena daň z přidané hodnoty. V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. vyhověl soud tomuto požadavku a zvýšil výše specifikované náklady řízení o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, což představuje částku 189 Kč. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.