11 C 67/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se domáhal zaplacení pohledávky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdil, že žalovaná dne 16. 2. 2021 uzavřela s žalobcem smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobce žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalobce žalované převedl na bankovní účet č. [bankovní účet]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zápůjčku splatit do 16. 6. 2021, a to na bankovní účet žalobce. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila, a tak žalobce po žalované požaduje úhradu dlužné částky ve výši 20 000 Kč, a rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 17. 6. 2021, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce svůj souhlas vyjádřil již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Žalovaná uzavřela s žalobcem Smlouvu o zápůjčce finančních prostředků dne 16. 2. 2021, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Žalovaná na uvedenou pohledávku ničeho neuhradila. 5. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobce dne 16. 2. 2021 žalované zaslal na jí uvedený bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. 6. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 21. 11. 2022 a podacího archu ze dne 23. 11. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti. 7. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). 8. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 9. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobce s žalovanou dne 16. 2. 2021 uzavřeli smlouvu o zápůjčce finančních prostředků, a téhož dne žalobce žalované bankovním převodem poskytl částku ve výši 20 000 Kč se splatností dne 16. 6. 2021. Žalovaná však žalobci ničeho neuhradila, a to ani na základě zaslané výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 21. 11. 2022. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. S ohledem na skutečnost, že žalovaná svůj dluh neuhradila řádně a včas, má žalobce podle § 1970 občanského zákoníku, právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti předmětného nároku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 8 786 Kč Částku 8 786 Kč představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna za zastupování advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 1 900 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t.; dále z odměny a náhrad zástupce žalobce 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 386 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobce registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).